Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 12/2006

vyšlo v prosinci 2006

Agapornis růžohrdlý - mutace (2)

Autor: Mgr. Ing. Jerzy Ćwik - Nowodworze k. Tarnowa (PL)

Psittacinové mutace: Pastelová modrá (Aqua) je autosomální recesivní mutace. Mutace pastelová modrá je jednou z nejvšednějších mutací agapornisů růžohrdlých. Původně se nazývala modrá, ale po objevení se tyrkysové modré (bělolící) mutace, která je už „skoro modrá”, si vynutila změnu názvu, který by opravdu odrážel zbarvení ptáků. Zmutované geny „produkují” pouze polovinu normálního množství psittacinů, takže barva ptáků není zelená. Kdyby ptáci neprodukovali psittaciny vůbec, jejich zbarvení by bylo modré, a takto barva jejich opeření je mezi modrou a zelenou, čili akvamarínová. Červené psittaciny masky jsou také zredukované o 50%, takže barva masky u těchto agapornisů je pastelově růžová. Barva noh, prstů a drápků je stejná jako u ptáků zbarvených zeleně.

Amazónek šupinkový – odchov

Autor: Mgr. Miloš Kaplan – Veliny

Tento amazónek se mi vždy líbil. Není tak atraktivně zbarven jako třeba amazoňané nebo i jiní amazónci, ale má své stálé místo ve voliérách a klecích chovatelů po celém světě a od poloviny devadesátých let stoupá jejich zastoupení díky častým dovozům i v našich chovech. Velmi pěkně a výstižně popsal jejich odchov Vl. Miškovič na stránkách našeho časopisu v roce 2003, zbarvení a zeměpisné variety Milan Vašíček ve své knize Amazónci a amazoňané.V současné době ho odchovává poměrně hodně chovatelů, je často nabízen v chovatelské inzerci, jeho ceny jsou poměrně příznivé, a to jak ptáků odchovaných pod rodiči, tak i ručně dokrmených. Rád bych se s vámi podělil o své zkušenosti z jejich chovu i odchovu. Ptáci byli zakoupeni v roce 2004 od jednoho mého známého, který rušil celý svůj chov amazónků proto, že byli údajně velmi hluční a měl kvůli nim problémy se sousedy. Měl vždy po dvou párech amazónky tmavé, modrohlavé, šupinkové a běločelé. Docela mne to překvapilo, protože se domnívám, že jde o velmi klidné a tiché ptáky, ale nemám zkušenosti s chovem většího množství párů amazónků pohromadě.

Pyrura hnědoprsý - Pyrrhura callipera

Autor: Ing. Josef Nožička – Uherské Hradiště

Pyrrhura calliptera se vyskytuje na obou svazích severní části Východních Kordiller v okresech Boyacá a Cundinamarca v centrální Kolumbii.. Přestože je populace lokálně početná, dochází k rychlému poklesnu - obzvláště v oblasti Cundinamarca. Je běžný v Národním parku Chingaza, v Rezervaci Forestal Blanco Olivares a v Rezervaci Biológica Carpanta Je rozšířen až k okresům Santander a Meta (Región Sumapaz). Celková populace je odhadována mezi 5000 – 10 000 kusy. Populace se zmenšuje, předpokládaný areál výskytu: 4920 km2. Pyrura hnědoprsý se vyskytuje ve vyšších částech subtropického lesa a v mlžných horských lesích s nadmořskou výškou 1850 až 3000 m. Sezónně uskutečňuje přelety mezi jednotlivými pásmy lesa. Ve své domovině je spatříme obvykle v malých skupinách o 6 – 14 ptácích. Živí se různými bobulemi, květy, plody (Cecropia, Clusia sp., Ficus sp., Brunellia colombiana), semeny (Espeletia uribeii) apod. Hnízdění bylo zaznamenáno od srpna do října ve stromových dutinách.

Tiriki rodu Brotogeris (2)

Autor: Zdeněk Pichlík - Povoda

Tiriky bielokrídle prvýkrát objavil a tiež popísal J. B. Spix (1781-1826) v roku 1760. Neskôr ohlásili ich výskyt z rôznych miest Južnej Ameriky aj iní prírodovedci. Vtáky obyčajne pozorovali v pároch alebo v rodinných skupinách, pretože v dobe keď vtáky nehniezdili, sa združovali do väčších kŕdľov, migrovali po krajine a zalietavali aj do väčších miest. Goodfellow pozoroval takýto húf v korunách stromov v okolí dolného toku rieky Napo. Údajne malo niekoľko tisíc exemplárov. Nominátna forma versicolorus je obyvateľom okrajových lesných oblastí tropickej zóny, predovšetkým pozdĺž tokov riek, avšak žije i v sekundárnej vegetácii vo výške 150-900 m. Poddruhy chiriri a behni sú typické vtáky tropických galériových lesov i otvorenej lesnej krajiny vo výške až 1560 m. Základnou potravou tirík bielokrídlych je rôzne ovocie, semená, bobule a kvety stromov. Rady vyhľadávajú puky a mladé výhonky rôznych drevín.

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dipl. biolog Matthias Reinschmidt – Teneriffe

Zatím je obsazeno sedm z nově vybudovaných voliér pro amazoňany. Do tohoto výletu, který leží na konci nového Orca Ocean, se nyní přestěhoval pár amazoňana pomoučeného (Amazona farinosa), jeden pár amazoňana pomoučeného karibského (Amazona farinosa guatemalae), dva páry amazoňana rudoocasého (Amazona brasiliensis), jeden pár amazoňana oranžovokřídlého (Amazona amazonica), stejně tak všechny tři poddruhy „amazoňana žlutohlavého - límcového“ (Amazona auropalliata, A. a. parvipes a A. a. caribae). Tímto bude v současnosti vystavováno pro návštěvníky Loro Parque 35 různých druhů a poddruhů amazoňanů. Dále je připravena také nová stanice pro pyrury. Poprvé budou ve větších skupinách vystavováni již dříve spárovaní ptáci v menších voliérách. Stanice obsahuje jen tři velké voliéry, které obsahují více párů různých pyrurů.

22. AZ Europaschau 2006

Autor: Milan Habrcetl - Kladno

Ve dnech 26. a 27. srpna se konala 22. AZ Europaschau v Nancy Halle výstavního komplexu v německém Karlsruhe. Současně s andulkami je zde rovněž pořádáno i mistrovství domestikovaných drobných exotů (zebřičky, chůvičky, amadiny). Bohužel stejně jako loni i letos došlo k mírnému úbytku vystavených andulek, a tak bylo prezentováno 1485 andulek. Z účastníků jsem zaznamenal chovatele z Belgie, České republiky, Dánska, Francie, Holandska, Itálie, Maďarska, Rakouska, Slovinska, Švýcarska a samozřejmě z pořádající země- Německa. Úroveň soutěže byla opět výborná, a tak mě jen mrzí neúčast loňského vítěze Armina Gigera, kterého přes hranici nepustili němečtí veterináři. Letos rovněž chyběl i loňský úspěšný vystavovatel P.G. Reimann, který bohužel ukončil chovatelskou činnost. Celkovým vítězem výstavy se stal 1.0 šedozelený Ralfa Jenneho z Freiburgu, nejlepším protějškem pak 0.1 mauve perlová Jo Mannese.

Odešla legenda - Zdeněk Pichlík

Autor: Mgr. Jan Sojka - Horka nad Moravou

V pátek 10. listopadu se celá chovatelská veřejnost naposledy rozloučila s dlouholetým a vynikajícím chovatelem papoušků, panem Zdeňkem Pichlíkem z Povody u Dunajské Stredy. Navždy nás opustil člověk, který chovatelstvím žil a pro jeho rozvoj udělal jako málokdo. Byl to chovatel, který i po rozdělení federace byl pojítkem mezi bratrskými národy Čechů a Slováků. Nakonec kdo ho znal, si jistě vzpomene na jeho federální „hatmatilku“, která bavila jak nás Čechy, tak i Slováky. Jeho „kopice mláďat“ byly pověstné na obou březích řeky Moravy. A jak se vlastně Zdeněk, Čech jako poleno, dostal na jižní Slovenko? Zdeněk se narodil roku 1943 v jižních Čechách v Písku – Hradišti. Už v době svého mládí se zabýval chovem všeho, co tehdy šlo. Měl doma slepice, holuby, králíky a také pár andulek. Jeho hobby bylo nakrátko přerušeno základní vojenskou službou, která se pro něj stala osudovou. Jako „záklaďáka“ ho poslali na jižní Slovensko, kde se seznámil se svou ženou. A jak už to bývá, Zdeněk na jižním Slovensku zůstal. Našel zde svůj nový domov a Slovensko se stalo jeho druhou vlastí.

Okénko z cest - ptačí kolekce - ZOO Ostrava

Autor: Adam Bura – Dětmarovice

Celou historii ostravské zoo můžeme datovat až do roku 1947. V tomto roce byl na rozhodnutí závodní rady dolu Zárubek vytvořen návrh na vybudování Parku oddechu a koupaliště v Ostravě – Kunčičkách. Park byl založen dne 4. 2. 1948. Byl budován převážně brigádnickou činností horníků z dolu Zárubek a Alexandr. Na jaře roku 1950 byla postavena bažantí voliéra o ploše 56 metrů čtverečních, šestidílná ptačí voliéra a skleník o rozloze 24 metrů čtverečních pro zimování ptactva. Budu se zabývat pouze historií chovu ptáků, a tak na ostatní stavby a zařízení nebudu brát zřetel. Oficiálně byla zahrada v Ostravě- Kunčičkách založena roku 1951. V té době byla postavena voliéra pro papoušky a kanáry, voliéra pro bažanty a další ptáky (14x7x2,5m), ohrady pro pávy a drůbež a holubník. V roce 1953 bylo usneseno, že původně plánované koupaliště nebude dokončeno a nádrž bude sloužit pro vodní ptactvo. Ta byla uvedena do provozu u příležitosti Dne horníků v roce 1954. Rybník měl rozlohu 900 čtverečních metrů.

Pripomíname si . . .

Autor: Pavel Forich - Bratislava

V tomto roku si pripomíname piate výročie od vydania prvého celofarebného exotárskejho časopisu „Nová EXOTA“. Rozhodujúce a smelé rozhodnutie jednoznačne prináleží pánu Mgr. Jánovi Sojkovi. Doposiaľ nikto z nás nemal odvahu sa pustiť do tak náročnej vydavateľskej čínnosti. Vznikom tohoto časopisu sa znovu dokumentuje, že k seba patria dva susedské, rečou veľmi blízke národy, Čechov a Slovákov. Dasaťročia ich zbližuje spoločný záujem chovu exotického vtáctva a teraz dostali príležitosť, aby svoju odbornosť prezentovali kvalitným farebným časopisom a každý národ sa bude prezentovať vo svojom rodnom jazyku (český a slovenský). Ako vlastne táto spolupráca vznikla. Koncom novembra 2001 ma na EXOTE Olomouc oslovil mladý, ambicióny, plný tvorivých invencií a entuziazmu pán Mgr. Ján Sojka. Pôsobil ako člen výstavného výboru celoštátnej výstavy EXOTA Olomouc 2001 a bol členom odbornej exotárskej komisie ČSCH. Stal sa nádejným nástupcom dlhoročného vydavateľa „EXOTY“ p. Milana Vašíčka. Navrhol mi zlúčiť vydavateľské zámery slovenského „EXOTÁRA“ s „Novou EXOTOU“ a podrobne vysvetlil svoje vydavateľské zámery. Jeho zdôvodnenia a pripravované plány ma nenechali dlho na pochybách a ešte na spoločnom jednaní som sa pre spoluprácu jednoznačne rozhodol.

Charakteristika jednotlivých mutačných foriem neklasického melanínu

Autor: Mgr. Michal Vojník – Michalovce

Melanín – PHAEO – (4) - tento faktor sa dedí voľne a je recesívny voči klasickému melanínu. Oči všetkých FK sú červené. Nachádza sa v rade čiernom a hnedom. V čiernom rade je melanínová farba žlto hnedá až červeno hnedá, ktorá je veľmi koncentrovaná na chrbte a bokoch v podobe úzkeho čiarkovania uprostred pier, lemovaných žlto alebo červene. Prachové perie je sivo čierne, krídla, chvost sú hnedé s úzkym svetlým lemovaním. Zobák, nohy a pazúriky sú svetlé. V hnedom rade vytvára hnedé polmesiačiky na chrbte a krídelných krovkách. Krídla a chvost sú svetlé s úzkym svetlo hnedým lemovaním. Zaujímavosťou je, že samičky sú lepšie sfarbené než samce. Prachové perie je béžové, zobák, nohy a pazúriky sú svetlé. Oči sú červené.

Amadina diamantová

Autor: Jiří Novotný - Ostrava

Tento populární druh drobného exota pochází z Austrálie, žije na jihu Queenslandu, ve východní části Nového Jižního Walesu, v jižní části státu Victoria, ve východní části jižní Austrálie a na Klokaním ostrově. Původní hnízdiště se nacházela v oblastech s hojnou křovinnou vegetací a eukalyptovými háji. K vidění jsou také v blízkosti vodních toků a ploch na svazích hor. Hnízda byla obvykle stavěna ve skupinách a většinou byla uspořádána do jakýchsi otýpek, aby tak lépe odolávala útokům dravců. Ve světlých lesích, v savanách porostlých křovinami a eukalypty, v sadech, parcích a zahradách. Přemisťuje se v malých skupinkách za účelem hledání potravy. Své poměrně hrubé hnízdo obvykle skrývá v hustém křoví. Samička se podobá samečkovi. Při pozorném zkoumání lze odhalit rozdíly: samička má méně bílých skvrnek na bocích a méně výraznou barvu očního okruží..

Snovači rodu Euplectes

Autor: Petr Malinský - Křižanov

V letošním dvojčísle (7-8) Nové EXOTY jsem uvítal článek „Chov snovače oranžového“ od autorů R. a B. Mieslerových ze ZOO Olomouc. Je zdařilý a dostatečně podrobný. Jelikož snovače chovám rovněž, chtěl bych jej doplnit svými zkušenostmi z chovu těchto ptáků rodu Euplectes. První snovače (rudozobé – Quelea quelea) jsem vlastnil asi před dvanácti lety. V kleci stavěli hnízda a většinou je nedokončili. Protože jsem ještě neměl vybudované venkovní voliéry, brzy jsem je přenechal jinému chovateli. Později i samce snovače červenohlavého. V roce 1999 jsem dokončil větší venkovní voliéru o velikosti 9 x 3,5 x 1,75 m (výška). Je tvořena dvěma dřevěnými domky a prostor mezi nimi vyplňuje průletová část, celá zastřešená průhlednými vlnovkami. V březnu roku 2002 jsem zakoupil pár snovačů kaferských. Tento druh je rozšířený v celé jižní polovině Afriky. Od Keni a Ugandy na východ a od Angoly na západ.

Veterinární poradna - obezita ptáků

Autor: MVDr. Jana Jirsová - Zábřeh na Moravě

Nejefektivnější opatření proti obezitě je zvýšit pohyb a zároveň snížit příjem kalorií. Umístěte misku s vodou a misku s krmením na opačné konce klece a jednu nížeji než druhou. Tímto opatřením donutíte ptáka začít se více pohybovat po kleci. Ujistěte se ale, že pták misky našel a přijímá jak vodu, tak krmení z nového místa. Můžete také pořídit větší klec, rozšířit voliéru nebo prodloužit čas, kdy je pták mimo klec a může volně létat. Pokud je problémem nuda, lze do klece umístit hračky nebo se ptákovi více věnovat. Snížení množství podávaného krmení není vhodným řešením, protože pták může mít hlad a může dojít k deficitu vitamínů a minerálů. Nejefektivnějším opatřením je přejít dočasně na redukční dietu a pak trvale pokračovat v podávání nízkotučného krmiva. Výrazné hubnutí ptáka by mělo probíhat pod dozorem veterinárního lékaře. Pták se musí během hubnutí důkladně sledovat a ztráta nadváhy i příjem nové diety by měl být pravidelně vyhodnocován. Krmivo s vyšším obsahem tuku je mnohem chutnější než nízkotučná strava, takže ptáci zvyklí na vysoký obsah tuku mohou na začátku dietu odmítat. Majitel by měl kompletně vyčistit dno klece a jako podestýlku používat bílý papír, aby mohl denně posoudit barvu i kvantitu trusu. Pokud pták nepřijímá potravu, trusu bude malé množství a bude tmavě zelený až černý. Jakmile pták začne přijímat krmivo, trus zesvětlá a bude ho větší množství. Zapamatujte si také, jak vypadá normální trus vašeho ptáka před jakoukoli změnou v krmení.

Číslo 11/2017

vyšlo v listopadu

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz