Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 11/2009

vyšlo v listopadu 2009

Amazoňan čiernouchý odchovaný aj v SR

Autor: Milan Vávra – Moravský Sv. Ján

Zo začiatku sa mi veľmi nedarilo. Na jeseň v roku 2002 som z USA doviezol môj prvý pár amazoňanov čiernouchých. Vtáky prišli vo veľmi dobrom stave na letisko do Bratislavy. Na jar v roku 2003 zahniezdili a pri znáške samec zabil samicu. Opäť som začal vybavovať nový dovoz z USA, čo trvalo tak ako v predošlom prípade asi jeden rok. Celkom ma prekvapilo, že prišli práve v období, keď v Európe zúrila vtáčia chrípka, takže vtáky museli mať zvláštne veterinárne vyšetrenia v USA pre vstup do EU. Tento pár som doviezol v roku 2006 a na jar v nasledujúcom roku zahniezdil. Samica zniesla 4 vajíčka, jedno mláďa sa vyliahlo, no po pár dňoch uhynulo. Tri vajíčka neboli oplodnené. Samica po krátkom čase dostala syndróm dilatácie a uhynula. V roku 2008 som od pána Valeša z Hliny kúpil jednoročnú samicu.

Ohlédnutí za výzkumem amazoňanů na Dominice

Autor: Lars Lepperhoff – Ittigen, Švýcarsko

Ostrov Dominica je převážně divoká, hornatá a rozeklaná země, která ještě dnes ukrývá oblasti, kam lidská noha nikdy nevkročila. Snad právě tato nedostupnost umožnila některým dnes již vzácným druhům amazoňanů přežít až do současnosti. Ve výšinách Morne Diablotin jsem pobýval ve společnosti Steva Martina z dominického odboru pro lesnictví a život ve volné přírodě. Dalším z mých průvodců byl dr. Paul Reillo z Rare Species Conservatory Foundation na Floridě, USA. Oba společně pracují již řadu let na ochraně ohrožených druhů amazoňanů. Tento důležitý a v mnoha ohledech úspěšný projekt má plnou podporu World Parrot Trust, především jeho kanadské pobočky. Je hlavně jejich úspěchem, že se podařilo vybudovat rozsáhlou chráněnou oblast v Morne Diablotin a Morne Trois Pitons. V současné době se nachází pod ochranou asi třicet procent celkové plochy ostrova, což lze bezpochyby považovat za skvělý výkon. Početní stavy amazoňanů již po řadu let nepřetržitě narůstají. Je udáváno, že v současnosti je v oblasti asi 800 kusů modrohlavých a 150 – 200 císařských amazoňanů.

Rozela žlutobřichá – nečekaný odchov

Autor: Vojtěch Jelínek – Srby

Po zhlédnutí chovu nám byl nabídnut roční samec rozely žlutobřiché. Bohužel na pravé noze měl jen jeden prst, jelikož mu ostatní v zimě na pletivu omrzly. Kamarád si ho přesto vzal a jeli jsme domů. Cestou jsem od ptáka nemohl odtrhnout oči. Zaujalo mě zbarvení, velikost a také mohutný zobák. Když jsme přijeli k nám, byl mi samec rozely žlutobřiché věnován, protože ho neměl již zmiňovaný kamarád kam umístit, což si uvědomil až cestou. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než ho pustit mezi mladý pár papoušků nádherných. Neustále jsem sledoval, jak se k sobě chovají, ale známky agresivního chování jsem neviděl. Rozelu i papoušky nádherné jsem krmil standardní směsí pro střední papoušky, zeleným krmením, ovocem a zeleninou. Brzy jsem tedy začal shánět samičku do páru. Zanedlouho se mi ji podařilo koupit. Byla z budky asi měsíc. Od chovatele jsem se dozvěděl, že je samec v toku k samičce značně agresivní. Nahání ji do budky a ona se nestačí ani sama nažrat a v klidu posedět na větvi. Proto musí občas samce oddělit. V opačném případě by samici mohl i zabít.

Neoféma modrokřídlá

Autor: Jan Cvrček, KPEP

Samec: Hlava je zelená, na čele tmavě modrý proužek. Uzdička a oblast kolem očí jsou žluté, někdy se vytváří žluté „brýle“. Oči jsou hnědé s černou zornicí, zobák černý, ke špičce přechází do tmavošedé. Krk a hruď má šedozelené. Břicho je žluté až žlutozelené, mezi nohama je žlutá barva tmavší a výraznější, někdy s oranžovým odstínem. Křídla jsou sytě jednolitě tmavomodrá, ruční letky černé. Zadní křídla a záda jsou šedozelené. Vrchní krovky ocasní jsou světle modré, spodní ocasní pera světle modrá se žlutými vnějšími lemy. Nohy jsou růžovošedé až šedohnědé. Samice: Stejná jako samec, jen čelní proužek může být méně výrazný. Samice mívají také méně výraznou žlutou barvu na břiše. Uzdička a žluté „brýle“ kolem očí většinou nejsou ostře ohraničené a místy přecházejí do zeleného opeření hlavy. Mláďata: Čelní pružek nevýrazný, celkově se podobají samici. Pohlavní dospělost nastává po jednom roce života. Rozlišení pohlaví: Rozlišení pohlaví je u tohoto druhu asi nejsložitější ze všech druhů neofém. Pohlavní dimorfismus je totiž velice nevýrazný (pokud se jedná o opravdové a čistokrevné neofémy modrokřídlé). Existuje několik „osvědčených“ metod, jak pohlaví určit, ale dle mých vlastních zkušeností žádná nikdy neplatí stoprocentně. Za prvé je to barva spodních křídel. Podle dvou zdrojů má dvakrát přepeřený samec spodek křídel čistě černý, dvakrát přepeřená samice hnědý až hnědočerný. Tato pomůcka se mi nikdy neosvědčila – viděl jsem čtyři roky staré samce, kteří měli spodek křídel hnědý, ale i samce, kteří ho opravdu měli čistě černý. Přesto tato pomůcka v jednom chovu opravdu funguje...

Alexandr malý a jeho odchov

Autor: Zbyněk Pokorný

Alexandr malý patří mezi nejčastěji chované druhy papoušků u nás. Svou oblibu si získal především impozantním vzhledem a při dodržení základních požadavků i nenáročností chovu. Dospělý zdravý pták se pyšní uhlazeným peřím s plynulými přechody různých odstínů zelené barvy, což je krásný pohled i pro oko člověka, který se chovu papoušků aktivně nevěnuje. Platí-li v současnosti, že jsou stále více v módě různé barevné mutace papoušků, u alexandrů je tomu tak dvojnásob. Přesto jsem se již před léty rozhodl pro přírodně zbarvené ptáky, které se mi daří již několik let odchovávat. Alexandři jsou mezi chovateli známi tím, že mají tendenci hnízdit v zimním období (prosinec – únor). Respektive ve zmiňované době zahnízdí poprvé a poté v běžné chovné sezóně (duben – červen) mohou sednout ještě podruhé. Já své alexandry nechávám hnízdit pouze jedenkrát ročně, a to na jaře. V následujícím článku bych vám chtěl popsat, jak u mých svěřenců vypadala chovná sezóna 2008...

Na návštěvě u chovatele – Čestmír Drozdek, Český Rudolec

Autor: RNDr. Barbora Mieslerová, Ph.D. – Olomouc

Bylo mi radostí setkat se znovu po téměř třech letech s panem Čestmírem Drozdkem z Českého Rudolce a pokochat se jeho nádhernou kolekcí exotických ptáků. Byli jsme srdečně přivítáni ve vstupní hale, která skýtá příjemné posezení pro návštěvy, sbírku odborné literatury a několik kusů vypreparovaných ptáků. Pan Drozdek tíhne k chovu ptáků už od svých deseti let, kdy jeho pozornost upoutali papoušci. Současný areál však buduje až posledních pět roků. V celé jeho sbírce je vidět, že stále obdivuje některé vzácné druhy papoušků, vlastní například trichy orlí (Psittrichas fulgidus), několik druhů arů, amazoňanů, čtyři formy eklektů různobarvých (Eclectus roratus). Jeho velkou láskou jsou však plodožraví a hmyzožraví ptáci a může se pyšnit například 12 různými druhy zoborožců, přičemž u sedmi již zaznamenal chovatelské úspěchy. Každý, kdo se zabýval chovem těchto druhů ptáků ví, jak náročné je zajistit jim vše, co potřebují. Panu Drozdkovi se to daří dokonale. Měli jsme možnost nahlédnout do přípravny krmení, kde jsme viděli velký výběr ovoce, několik druhů granulované potravy, mnoho druhů hmyzu, kromě objednávaného „živého“ i několik mrazicích boxů, kde byl hmyz uchováván do zásoby. Pan Drozdek svým svěřencům podává hmyz ve velkém množství každý den, a to tak, že ho vypustí do voliéry a ptáci si ho sami chytají...

Okénko z cest – Bali

Autor: MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Pět tisíc kilometrů dlouhý řetězec, více než 17 000 ostrovů rozprostírajících se mezi Malajsií a Austrálií tvoří Indonésii. V této největší islámské zemi světa žije 197 miliónů obyvatel, které tvoří 360 kmenových a etnických skupin hovořících 250 jazyky. Na území Indonésie, které je ze 70 tvořeno hustou tropickou džunglí, se nachází více než 100 činných sopek. Průměrná roční teplota je 27ºC a roční srážky převyšují 3 000 mm. Součástí tohoto rozsáhlého území je Bali. Malý vulkanický ostrov ležící u východního pobřeží Jávy. Ostrov, který svým tvarem připomíná slepici snášející vejce a měří v nejdelším místě pouhých 150 km, je obdařen nesmírně bohatou půdou. Velkou část území Bali tvoří terasovitá rýžová políčka, avšak v západní části ostrova je zachována původní panenská příroda. Zde byl již v roce 1941 na území o rozloze 770 km² založen národní park. Taman Nasional Bali Barat je místem čisté panenské přírody tvořené deštným pralesem, savanou, horským lesem, mangrovými bažinami a pobřežními rovinami Indického oceánu. Návštěvníkům parku je přístupno pouhých 10 území, na kterém je zřízeno několik stezek. Na zbývajících 700 km² je vstup zakázán. Milovníkům ptactva je určena zejména stezka označená jako Tegal Bunder...

Papežík lazurový

Autor: Ing.Richard Svoboda – Česká Lípa

Papežík lazurový měří 13 – 14 cm (samička je poněkud menší), má malý kuželovitý zobák s černavou horní a stříbřitou dolní polovinou. Dospělý samec má černou uzdičku a slabý proužek pod zobákem, světle modrou hlavu a kostřec, zbytek vrchní části těla je tmavě šedomodrý. Střední křídelní krovky jsou bílé, malé a velké křídelní krovky jsou černavé s modrým nádechem, stejně tak ocasní pera, horní část těla, má hnědou až oranžovou hruď, bílé břicho a načernalá křídla a ocas. Samice je celá hnědá s tmavší vrchní částí, na hlavě, křídlech a ocase s šedomodrým nádechem. Přední část těla a boky jsou světle žlutohnědé, spodní strana žlutobílá. Bělavý proužek v křídle je užší než u samce a je charakteristický pro rozlišení od samice papežíka indigového a mnohobarvého, jinak velice podobných. Mladí jsou podobni samici, jsou však temněji šedohnědí a mají na spodní straně slabé vlnkování. Mladí samci mají po podzimním pelichání na hlavě a vrchní straně peří pískové barvy. To je následek objevujících se pískových lemů per. Ukazují se mu v peří barevné „záplaty“, které se budou dál zbarvovat do barev typických pro samce. Plného zbarvení dosáhne samec ve stáří dvou let...

Genetická kalkulačka na výpočet potomstva u amadín Gouldovej

Autor: Marek Buranský – Nové Zámky

O amadinách Gouldovej, o technológii chovu, chorobách, genetike... píšem pre časopis Nová EXOTA už niekoľko rokov. V posledných rokoch sa u týchto domestikovaných vtákov začalo objavovať čoraz viac nových mutácií. Keďže napreduje technológia chovu ako aj poznatky genetiky, je len prirodzené, že musela na svet prísť genetická kalkulačka, ktorá by chovateľom uľahčila výpočet potomstva od zvoleného chovného páru. Je samozrejme možné takýto výsledok vypočítať aj na papieri, ovšem, pri relatívnej zložitosti dedičnosti farieb u amadín Gouldovej je predsa len rýchlejšie použiť pomôcku, ktorá takýto výpočet zjednoduší. Najmä, ak chovateľ len zostavuje chovné páry a chce si prepočítať všetky možnosti. Genetická kalkulačka tak ako bola zostavená, mimochodom je to prvá on-line genetická kalkulačka pre amadiny Gouldovej na svete, však nemôže nahradiť vedomosti chovateľov o dedičnosti jednotlivých znakov. Aby ju chovateľ mohol správne použiť, musí si osvojiť základy genetiky ako také a tiež dedičnosť farieb a ich vzájomnú interakciu. Genetická kalkulačka teda nechce, ani nemôže nahradiť vedomosti chovateľa, ktoré sú tiež potrebné pre správne zadanie rodičovského páru...

Pásovník škraboškový

Autor: Łukasz Wejman – Poznań (PL)

Pásovník škraboškový byl popsán v roce 1842 Johnem Gouldem. V přírodě obývá severozápadní Austrálii. Existují dva poddruhy. Nominátní forma (Peophilia p. personata) žije od východu náhorní plošiny až do Kimberley, jižní pobřeží zálivu Carpentaria. Poddruh Peophila p. leucotis, lišící se od uvedené formy světlejšími líčky (vypadá to, jako by pták měl napudrovaná líčka), je rozšířen od Cape York Peninsula Carpentaria na jih, až po zhruba 19 rovnoběžku jižní zeměpisné šířky. V evropských chovech tento poddruh patří k vzácným, pokud se vůbec vyskytuje. Základní zbarvení tohoto pásovníka je světle hnědě šedé, hruď a krk jsou krémově hnědé, hřbet a křídla tmavě hnědá, maska na hlavě má černou barvu, ocas je dlouhý černý, vrchní ocasní krovky bílé. Na bocích u nohou se nacházejí černé skvrny, které poněkud připomínají kalhoty. Zobáček je žlutý, nožky mají červeně masovou barvu. Délka těla činí 13 – 14 cm. Pásovníci škraboškoví se v dobrých podmínkách dožívají 7 – 8 let, nejplodnějším obdobím jejich života je 2 až 5 rok. Ptáci jsou náchylní k zápalu plic, což je nutno mít zvláště na paměti. Stejně jako u většiny astrildovitých nutno pamatovat také na pravidelné odčervování a prevenci proti kokcidiím...

Odchov zoborožce šedolícího v ZOO Olomouc

Autor: Naďa Veselá – ZOO Olomouc

V následujícím článku bychom se rádi podělili o zkušenosti s chovem zoborožce šedolícího (Ceratogymna brevis). V současné době chov zoborožců začíná lákat i soukromé chovatele, kteří chtějí obohatit své kolekce o neobyčejné a nádherné exempláře, jejichž odchovy ani v zoologických zahradách nejsou pravidlem, ale vždy výsledkem cílené chovatelské péče. Čeleď zoborožcovití (Bucerotidae), přináležející do řádů srostloprstých (Coraciiformes), čítá přibližně 54 zástupců, vyskytujících se v Africe a Asii. Stále zde zůstává určitý prostor pro identifikaci nových dalších druhů zoborožců, jelikož některé informace nebyly dostatečné v době jejich popisu (platí pro poddruhy některých druhů). Zoborožci jsou poměrně snadno odlišitelní od ostatních skupin ptáků, a to hlavně díky rohovitému výrůstku na zobáku. V současnosti se tedy rozlišuje devět rodů, které jsou však často rozděleny do podrodů. V našem textu se soustředíme na zástupce rodu Ceratogymna. Celkově obsahuje sedm druhů, endemických v Africe. Dva větší stromové druhy (C. atrata, C. elata), dva malé druhy s bílými kostřci (C. fistulator, C. bucinator), a tři druhy s šedo až hnědě zbarveným peřím na tvářích (C. cylindricus, C. subcylindricus, C. brevis). Zástupci těchto tří separovaných skupin tvoří podrody – Ceratogymna, Bycanistes a Baryrhynchodes. Jedná se o střední až větší druhy s výrazně rozděleným černým a bílým opeřením. Vrch hlavy a šíje tvoří velká široká pera. Samec má výrazně vyvinutý, často masivní hřeben na zobáku, samice ho má menší. Nedospělí ptáci mají víceméně hnědé peří na tvářích. Pět malých druhů, dříve řazených do rodu Bycaniste, má bílý kostřec, žádnou holou kůži na hrdle, olemované vnější dvě primární letky. Dva větší druhy (C. atrata, C. elata), které dříve samy tvořily rod Ceratogymna, mají výrazné holé kůže na lících a hrdle, na hrdle tvoří až visící útvary, samice stejně jako nedospělí ptáci obou pohlaví mají hnědé peří na krku a hlavě...

Veterinární poradna: Příprava na výstavy

Autor: MVDr. Ľubica Nečasová – Praha

Začíná sezóna výstav a mnoho z nás se bude chtít „pochlubit“ svými odchovy. Přestože toto téma opakujeme pravidelně, nebude na škodu připomenout některé důležité skutečnosti týkající se přípravy ptáků na výstavy. Přesun a pobyt ptáků na výstavě představuje pro jejich organismus významnou zátěž. Stresuje je změna prostředí (z klece/voliéry do výstavní klece) a také pobyt na zcela cizím místě, většinou velmi rušném. Cílem přípravy je dosažení co nejmenšího poškození organismu ptáků stresem a rovněž co nejlepších výstavních výsledků. S výběrem ptáků bychom měli začít s dostatečným předstihem. Je pravdou, že u „drobotě“ můžeme dosáhnout pěkných výstavních výsledků i bez velkého úsilí. Pokud se chceme zúčastňovat výstav pravidelně a také si z každé odnést nějakou cenu, musíme přípravě věnovat určité úsilí. U některých druhů ptáků koliduje výstavní sezóna se sezónou chovatelskou, případně na sebe navazují. Není potřeba zdůrazňovat, že ptáci těsně po vyhnízdění většinou nejsou ve výstavní kondici a na výstavy nepatří. V případě, že s hnízděním začínáme po výstavách a nemáme dostatek ptáků k utvoření čistě výstavní kolekce, můžeme vystavovat pouze samce. Samci, na rozdíl od samic, se po výstavě dostanou rychleji do chovné kondice. Nejlepší možností je sestavení výstavní skupiny tvořené z ptáků, se kterými do chovu v dané sezóně nepočítáme. Můžeme tak ptáky obměňovat a zúčastnit se více výstav, aniž bychom určité jedince příliš vyčerpali...

Číslo 05/2017

vyšlo v květnu

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz