Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 10/2008

vyšlo v říjnu 2008

Chov papoušíčků šedokřídlých

Autor: Mgr. Robert P. Sobecki - Budzów (PL)

Všichni papoušci rodu Forpus jsou chováni zpravidla v klecích bednového typu. V mém chovu používám klece s rozměry 50 x 35 x 40 cm (délka, šířka, výška). V takovýchto podmínkách papoušci bezproblémově hnízdí a vychovávají mladé. Chtěl bych však upozornit na to, že papoušíčci jsou velmi rychlými letci a v příliš velkých skříňových klecích, pokud není možnost jemného přistání, mohou vyplašení snadno narazit - to se týká především mladých po opuštění hnízda. Zdá se mi, že optimální by byly malé voliérky s jemným pletivem. K hnízdění jsou nejvhodnější vodorovné budky s rozměry 25 x 15 x 15 cm (délka, šířka, výška) s vletovým otvorem o průměru 4 – 5 cm.

Chov papouška červenotemenného

Autor: Jiří Poláček – Brisbane, Austrálie

Co je to za divného papouška! Protáhlý zobák, barvou okázalý a povahou bojácný. Pro sadaře na jihozápadě v Západní Austrálii je škodnou, pro zámořské milovníky ptactva je naopak vysoce ceněný. Pro umělý odchov velmi žádaný, nicméně v zajetí se chov příliš nedaří. Podíváme-li se na papouška červenotemenného – je to jistě velmi zajímavý papoušek, kokteil barev a znaků velké papouščí rodiny. V českých voliérách se neobjevuje příliš často, v mnoha případech je nedoceněný, samozřejmě ale záleží na tom, s kým se bavíte. Hlavně pro milovníka papoušků, který tomuto druhu věnoval čas, podařilo se mu úspěšně odchovat mladé, který s velkou trpělivostí pozoroval, jak se tuctové, zelenošedé ptáče mění modré pírko po modrém pírku, červené po červeném v jednoho z nejkrásněji zbarvených papoušků světa. Všichni tito chovatelé pak na takového papouška pějí ódy.

Zajímavý odchov rozel slámožlutých

Autor: Josef Šíla – Synkov u Rychnova n. Kněžnou

Vážení čtenáři Nové EXOTY, dlouho jsem váhal, zda se s vámi podělit o tento možná všední zážitek z mého chovu, ale při pohledu na krásu papoušků červenotemenných jsem si řekl, že si tuto pozornost zaslouží. Jak už to tak bývá, máme někdy my, vášniví chovatelé, nedostatek volných voliér pro své svěřence. Nejinak je tomu i v mém chovu, a tak někdy experimentuji a sestavuji smíšené kolekce papoušků, které se vzájemně respektují. Jednou jsem měl v jedné voliéře společně pár papoušků královských a u nich krátce sestavený mladý pár rozel slámožlutých. Říkal jsem si, že mladé slámky – ne zcela přepeřené, ještě nezasednou. V té době jsem pokukoval po papoušcích červenotemenných, ale teprve jsme pro ně chystali chovné zařízení, a proto jsem tuto myšlenku odložil, i když pohled na tyto australské krasavce mě u mých známých chovatelů fascinoval.

Nejvyužívanější plody naší přírody

Autor: Josef Frynta – Jílovice

Podzim je období, kdy dozrávají nejrůznější plody, jež lze využít ke krmení papoušků.Většina chovatelů zná hlavně jeřabiny, bezinky a šípky, které se dají sehnat snad všude. Kromě těchto velmi známých plodů však existuje i několik méně známých rostlin, které dávají rovněž spousty plodů využitelných pro ptáky. Jsou to například trnky, dřínky, hložinky, plody skalníku atd. Tyto rostliny jistě většina chovatelů zná, dlouhodobě využívá a určitě s nimi má i mnoho dobrých zkušeností. I já s nimi určité zkušenosti mám, a proto jsem se rozhodl o ně s vámi podělit. Zjistil jsem totiž, že mnozí chovatelé o těchto možnostech nevědí.

Okénko z cest - endemité Kanárských ostrovů

Autor: Petr Bednář – Přelouč

Kanárské ostrovy jsou vulkanického původu. Tvoří je 7 velkých a větších ostrovů, které jsou obývány lidmi (Lanzarote, Fuerteventure, Grand Canaria, které tvoří východní část souostroví, a Tenerife, La Comera, El Hierro a La Palma, jež jsou západní provincií). Najdeme zde různá podnební pásma, od břehu moře po vysokohorské podmínky. Vždyť nejvyšší hora na ostrově Tenerife – Pico del Teide – s nadmořskou výškou 3718 m je zároveň i nejvyšší horou Španělska, kam administrativně Kanárské ostrovy patří. Např. na severu Tenerife najdeme oblasti a poměrně hustou vegetací, ale na jihu je horko a sucho. Nechci se zde zabývat hodnocením přírodních podmínek, ale chtěl jsem upozornit na některé aspekty ovlivňující vznik a vývoj životních forem na daném území. Fauna i flóra má své vazby i na africkou přírodu a okolní ostrovy, jako jsou ostrovy Madeira a Azorské ostrovy. Kanárské ostrovy se nacházejí asi 90 km od africké pevniny. Nyní již k místním endemitům. Můžeme je rozdělit na skupiny. Do prvních bych zařadil druhy a rasy ptáků, které mají širší rozšíření po okolních ostrovech a v Africe, jako jsou burňák menší (Puffinus assimilis), luňák hnědý (Milvus migrans), hrdlička divoká (Streptopelia turtur) a další.

Žako šedý a jeho chov v lidské péči (2)

Autor: Jeannette Sambroni – Francie

Papoušek žako je stejně jako všichni papoušci velmi společenský a samotu špatně snáší. Proto je dobré mít k němu partnera. Jestliže se má jednat o pár určený k rozmnožovaní, pak partnera stejného druhu. Pokud jej chováte jako domácího společníka samotného, je třeba mu zajistit co nejčastější společnost lidí, aby se nenudil a nepociťoval stres, což se v největší míře projevuje vytrháváním per, nebo dokonce sebepoškozováním. Musíte-li se na několik hodin vzdálit, můžete ho umístit do zahrady, k oknu, pustit mu trochu hudby, dát mu hračky nebo čerstvé větvičky. Je možné, že papoušek zkrátka samotu nebude snášet, proto velmi snadno přijme k sobě druhého jedince. Z počátku je rozhodně lepší umístit je do dvou sousedících, ale oddělených klecí, aby se seznámili a navzájem si zvykli na přítomnost druhého. Jedenkrát jsem prodala mladou samičku, aby dělala společnost dospělému samečkovi. Nejenže ji sameček okamžitě přijal, ale opakovaně se pokoušel ji krmit. Nevím, jestli měl za to, že samička byla velmi mladá a potřebovala ještě podávat stravu, nebo se s ní prostě dělil o potravu, jak to dospělí papoušci vzájemně dělají.

Určování pohlaví u pásovníků dlouhoocasých

Autor: Ing. Václav Podpěra - Praha

Pásovník dlouhoocasý pochází ze severní Austrálie. Ve své domovině se vyskytuje ve dvou poddruzích. Za nominátní formu je považován pásovník dlouhoocasý žlutozobý Poephila acuticauda acuticauda (Gould, 1840). Pásovník dlouhoocasý červenozobý Poephila acuticauda hecki (Hainroth) má oproti nominátní formě korálově červený zobák a zbarvení jeho těla je poněkud sytější. Zbarvení těchto ptáků je obecně známo, protože poprvé byli vystaveni již roku 1887 v amsterodamské zoologické zahradě a od roku 1897 se již pravidelně dostávali do Německa. HAGENBECK poprvé dovezl v roce 1896 pásovníky nominátní formy, červenozobé pásovníky dovážel do Evropy jen o něco málo později. Areál výskytu nominátní žlutozobé formy je severozápadní Austrálie. Červenozobí pásovníci obývají sever Austrálie. Mezi těmito oblastmi výskytu vzniká poměrně široké pásmo překrývání obou areálů. Je zajímavé, že se v přírodě nevyskytují kříženci mezi oběma poddruhy tak, jak je často vidět v zajetí. Oba podruhy se v zajetí bez problému kříží, přičemž se stírá hlavně výrazné zbarvení zobáku a vznikají ptáci s oranžovým zobákem. Přestože z počátku dovozů tohoto druhu byli v prodeji téměř výhradně pásovníci žlutozobí, obrátil se tento poměr ve prospěch pásovníků červenozobých, kteří si získali větší oblibu chovatelů.

Záchrana populace amady Gouldové

Autor: Marcus Pollard – Austrálie

Méně než 2500 amad Gouldových přežívá v přírodě! Pokud toto prohlášení ve vás vyvolalo šok, potom tento článek vám dá příležitost pomoci při nápravě těchto šokujících skutečností. Ohromná hejna popisovaná Johnem Gilbertem, který shromaždoval materiál přírodovědce Johna Gouda, ubyla do tak nízkého počtu těchto majestátních pěnkav a přiblížila se k hranici vyhynutí i přes rozsáhlost území jejich výskytu. Realita tohoto významného prohlášení byla hlavním motivačním faktorem pro vznik akce nazvané Záchrana populace amady Gouldové (Save The Gouldian Fund). Cítili jsme hluboké znepokojení, když jeden z největších ptačích drahokamů světa se ocitl velmi blízko totálnímu vyhynutí v divočině. Amady Gouldové jsou jistě jedním z nejvíce ceněných a vyhledávaných pěnkav na světě také díky novým každoročně se objevujícím mutacím. Je to pták, který uspokojí nejen milovníky geneticky čistých linií, ale i obdivovatele mutací, dávajících možnost nových variet.

Modří klecní ptáci

Autor: Petr Podpěra – Praha

Modrá barva u drobných klecních ptáků není až zase tak obvyklá, aby nevzbudila pozornost. U astrildovitých jsou jásavě modří vlastně jenom motýlci, a to ještě jen na spodní straně těla. Taková sytá šmolková barva je potom již docela rarita. Málokdo takového ptáka na vlastní oči viděl. Přesto takoví ptáci existují. A je nutné zdůraznit, že jde o ptáky zrnožravé, které by nemělo být zase až tak složité držet v kleci. V Evropě, u evropských chovatelů, jde v podstatě o ptáky neznámé. Tak se na to díváme v dnešní době. Jenže tomu tak vždy nebylo, pokud se podíváme do starší chovatelské literatury, s překvapením zjistíme, že autoři první poloviny minulého století tyto ptáky znali. Alespoň tedy některé druhy. Třeba MUDr. Jaroslav Karásek ve své knize „Cizokrajní ptáci chovaní v klecích“ například uvádí pod čísly 25 a 26 dva druhy. Jsou to dlask modrý – Guiraca caerulea (L.) a dlask tmavomodrý – Cyanonompsa cyanea (L.). Ovšem pozor, jména ptáků pocházejí ze třicátých let minulého století. Dnes jde většinou o synonyma, a to jak u jmen českých, tak i vědeckých. Poněkud zamotaná situace, která se jen obtížně vysvětluje.

Turpan brýlový (pestrozobý)

Autor: Jaroslav Němec – Choteč

Mořská kachna patřící mezi středně velké druhy. Váha kačera se pohybuje okolo 1 kg a kachna je cca o 10 dkg lehčí. Krásně pestře zbarvený kořen zobáku a zobák, velké bílé záplaty na čele a zadní části krku a třpytné sametové černé peří jsou typickými rozpoznávacími znaky dospělého kačera. Zobák je velký, zespodu vypadá jako oteklý, obsahuje bílé, červené, žluté a černé zbarvení a z dálky se jeví jako oranžový. Dospívající samci mají zbarvení zobáku méně výrazné a hlavně bílé záplaty jsou drobnější a nebo nejsou vůbec. Kachny jsou zbarveny tmavě hnědě se světlejší hrudí a břichem a dvěma nejasnými bílými záplatami na lících pod okem. Zobák je nazelenalý nebo modravě černý. V přírodě žijí výlučně v Severní Americe, hlavně v lesních pobřežních oblastech Aljašky a severozápadní části kontinentu. Páry se formují na zimovištích před jarním stěhováním do oblastí hnízdění. To začíná v březnu. Na západním pobřeží se turpani často shromažďují na trdlištích (místo tření ryb) sleďů, kde hodují na jejich vajíčkách.

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dr. M. Reinschmidt - Loro Parque

Naši čtyři mladí arové Learovi (Anodoryhnchus leari) prospívají velmi dobře a jsou už i okroužkováni. Zatímco první mládě, které prošlo umělým odchovem, je již opeřené a pokouší se o své první letecké krůčky, zbylá tři mláďata jsou nyní stará čtyři týdny. Dvě z nich vyrůstají v hnízdě, jedno u svých rodičů, druhé u pěstounů (pár arů zelenokřídlých – Ara chloroptera), třetí je umístěno v Baby stanici v umělém odchovu. Poté, co jsme v říjnu 2006 získali dva páry arů Learových ze zoo v brazilském Sao Paulu přímo od brazilského úřadu na ochranu druhů (Ústav na ochranu biologické rozmanitosti Chico Mendese), který dohlíží na chovná společenství v zámoří, se naše populace v Loro Parque Foundación díky loňským a letošním chovatelským úspěchům rozrostla na jedenáct kousků. Tento výsledek je vynikajícím příspěvkem do boje o záchranu ohrožených druhů papoušků a motivuje tak tým Loro Parque Foundación k ještě lepším výkonům.

Veterinární poradna - základní klinické vyšetření u exotického ptactva

Autor: MVDr. Jana Jirsová - Zábřeh na Moravě

Základní klinické vyšetření exotických ptáků si provádí do jisté míry každý chovatel sám při nákupu nových zvířat nebo při chytání a přesunu. Při prohlídce by si měl každý chovatel stanovit svůj neměnný postup, který mu vyhovuje a který mu umožní nic nevynechat. Není podstatné, jestli ptáka prohlíží od hlavy k ocasu nebo naopak, ale důležité je na nic nezapomenout a nic nepřehlédnout. Ještě než je pták odchycen, můžeme zkontrolovat jeho držení těla, způsob dýchání (Dýchá klidně? Kývá při dýchání ocasem? Je dýchání hlasité? Sípe?), trus pod ptákem a částečně i stav opeření a celkový stav (apatie, přivírání očí, problémy s udržením se na bidle, normální strachové reakce apod.). Pokud už v této fázi pták nevypadá zdravě, měl by chovatel od koupě odstoupit nebo ptáka dopravit co nejdříve k veterinárnímu lékaři. Postupně můžeme dále prohlížet konkrétní části těla. Základní klinické vyšetření exotických ptáků si provádí do jisté míry každý chovatel sám při nákupu nových zvířat nebo při chytání a přesunu. Při prohlídce by si měl každý chovatel stanovit svůj neměnný postup, který mu vyhovuje a který mu umožní nic nevynechat. Není podstatné, jestli ptáka prohlíží od hlavy k ocasu nebo naopak, ale důležité je na nic nezapomenout a nic nepřehlédnout. Ještě než je pták odchycen, můžeme zkontrolovat jeho držení těla, způsob dýchání (Dýchá klidně? Kývá při dýchání ocasem? Je dýchání hlasité? Sípe?), trus pod ptákem a částečně i stav opeření a celkový stav (apatie, přivírání očí, problémy s udržením se na bidle, normální strachové reakce apod.). Pokud už v této fázi pták nevypadá zdravě, měl by chovatel od koupě odstoupit nebo ptáka dopravit co nejdříve k veterinárnímu lékaři. Postupně můžeme dále prohlížet konkrétní části těla.

Číslo 05/2017

vyšlo v květnu

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz