Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 07/2008

vyšlo v červenci 2008

První odchov nestorů kea v České republice

Autor: MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

V roce 2006 jsme od chovatele z Německa získali dvě roční mláďata nestorů kea. Jednalo se o sourozence, samičku a samečka, kteří byli odchováni ručně. V roce 2007 jsme získali z Loro Parku na Tenerife další dva ptáky, roční ručně odchovanou samičku a čtyřletého nepříbuzného samečka, odchovaného pod rodiči. Všechny čtyři ptáky jsme umístili do nově postaveného chovatelského zařízení, jehož součástí je i voliéra pro key. Členitá voliéra , která je 15 m dlouhá, 2,6 m vysoká a asi 3 m široká, je postavena ve tvaru písmene „L“. Voliéra je ze tří stran obložena kamením, čelo a strop je z pevného pozinkovaného pletiva. Strop voliéry i celého chovatelského zařízení je kryt polykarbonátem. Tento chybí pouze na několika místech, aby do částí voliéry mohlo pršet, padat sníh a proniknout sluneční svit. V celém zařízení je vybudován rozvod vody s mikrotryskami pro mlžení.

Záchrana karibských amazoňanů (2)

Autor: Redakční rada

Amazoňan Guildingův (Amazona guildingii). Podle 1. dodatku CITES je zahrnut do kategorie zranitelný (CITES I). V 90. letech se populace amazoňana Guildingova odhadovala mezi 450 a 900 kusy. V hornatém terénu ostrova je nemožné provést přesnější sčítání. Mezi největší nebezpečí pro tohoto papouška patřil lov, odchyt pro domácí chov a odebírání mláďat z hnízd. Populaci také nepříznivě ovlivnily přírodní katastrofy jako erupce sopky Soufrière a uragány. Stejně jako je tomu na všech ostrovech, kde se papoušci vyskytují, i na Svatém Vincentovi představuje v dnešní době největší hrozbu nárůst obyvatelstva, který si vyžaduje další odlesňování. Každý rok zde zmizí přibližně 1% lesního porostu. Tento úžasný papoušek se v posledních letech stal předmětem mnoha sporů. Nejprve to byla jeho hodnota jako předmětu nezákonného obchodování, na což navázalo pokračování rodu v rámci chovatelských sdružení. Je zcela pochopitelné, že tento velký barevný papoušek se stával objektem touhy pro mnohé chovatele bez skrupulí, nicméně disponujícími dostatečnými finančními prostředky. V dnešní době je jeho nelegální vývoz minimální, ačkoliv není možné říci, že vůbec neexistuje. Stejně jako na Svaté Lucii i zde existují vzdělávací ochranářské programy a důraz, který je kladen na ochranu lesů stejně jako jejich obyvatel, postupně významně přispěl ke změně postojů k životnímu prostředí.

Chov a odchov amazoňanů modrolících a červenočelých

Autor: Josef Glanzmann - Švýcarsko

Už přes deset let chováme více párů amazoňanů modrolících (Amazona dufresniana) a amazoňanů červenočelých (Amazona rhodocorytha). Oba druhy byly dříve považovány za dva poddruhy téhož druhu, totiž amazoňana modrolícího (Amazona dufresniana). Z genetických výzkumů ale vyplynulo, že obě formy jsou sesterské populace (Russello a Amato v knize Arndta a Reinschmita 2006), a proto musí být rozčleněny na dva druhy. Zatímco amazoňan modrolící se vyskytuje od východní Venezuely přes Guyanu a Surinam až po francouzskou Guyanu, je amazoňan červenočelý domovem na východě Brazílie. Tento amazoňan je jedním z nejvíce ohrožených amazoňanů žijících na pevnině (jsou zařazeni v kategorii CITES I). Vyskytuje se pouze ještě v několika zbylých oblastech atlantského lesa z Bahii a Espírito Santo, kde zůstalo zachováno méně než 10% původního prostředí. Dříve byli amazoňani červenočelí často chytáni pro obchod s ptáky, dnes je tento druh plně chráněn. Tu a tam jsou ale stále vybírána mláďata ilegálně z hnízda nebo odchytáváni starší ptáci. V našem chovu jsou chováni ohrožení amazoňané červenočelí již jako ptáci druhé generace. Jsme dnes na dobré cestě etablovat páry třetí generace a v další budoucnosti je „přesvědčit,“ aby hnízdili. Pokud jde o amazoňany modrolící, ty máme v našem chovu jednak získané z odchovů, ale také ptáky z odchytu, kteří jsou již na naše podmínky dobře aklimatizováni.

I. odchov lori modrouchého v ČR

Autor: Ing. Tomáš Horyna - Liberec

Lorie modrouché chováme od roku 2005. Jak už to tak mezi chovateli někdy bývá, zakoupený zaručený pár se po endoskopickém vyšetření ukázal být dvěma samci, a tak jsem měl vzhledem k malé četnosti těchto loriů v chovech o další zábavu postaráno. Do našeho chovu přišli oba ptáci v neutěšeném stavu, kdy oba měli vadu opeření a byli apatičtí. Krátce po dovozu slabší jedinec uhynul. Druhý samec přežil a na jaře následujícího roku se s velkou dávkou štěstí podařilo najít samici (rovněž ve špatném stavu). Oba ptáci byli již v chovuschopném věku, a tak byli společně umístěni do vnitřní voliéry o rozměrech 3 x 1 x 2,5 m, která byla osázena rostlinami (ibišek, fikus, bambus aj.). Od začátku byli oba loriové modrouší v porovnání s ostatními lorii v našem chovu velmi plaší. Stres jim působila i pouhá naše přítomnost při krmení. Zatímco ostatní loriové si po příchodu do našeho chovatelského zařízení poměrně brzy zvykli na nové prostředí, loriové modrouší evidentně trpěli stresem více než půl roku.

Pár slov o chovu rozel

Autor: Josef Pospíšil – Plzeň

Předtím, než se vám podaří získat vaše první rozely, musíte jim připravit optimální podmínky pro život. Nekupujte si rozely, aniž byste předem neměli připravenu voliéru. Tito papoušci jsou skvělými letci, je tedy třeba, aby měli pro let dostatek prostoru. Obvykle se doporučuje voliéra o rozměrech přinejmenším tří až čtyř metrů na délku, široká osmdesát centimetrů a vysoká alespoň dva metry. Taková voliéra vám může připadat velká, ale právě za těchto podmínek je možné udržovat vaše rozely ve výborné formě. V této voliéře je pak dobré umístit bidýlka do okrajových části tak, aby jim nebránila v letu. Rovněž je jim třeba předem připravit útočiště před zimou. Rozely jsou poměrně robustní a tolik se zase chladu nebojí, je však zapotřebí je chránit před průvanem a větrem vůbec. Ve volné přírodě se často pohybují po zemi, což můžeme pozorovat i v zajetí. Jelikož mohou snadno chytit nějakého cizopasníka či červa, je-li dno voliéry tvořeno zeminou či oblázky, musíme myslet na toto nebezpečí a dávat na ně pozor. Není-li voliéra zcela zakrytá, což nebývá zvykem, neboť rozely mají rády déšť, musíme být také opatrní na možný přenos různých nečistot zvenku. Krmítko a napáječka mají být kryté či alespoň umístěné v kryté části voliéry. Rozely se rády koupou v jakémkoliv počasí, dohlédněte tedy na to, aby měly vždy v napáječce dostatek vody.

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dr. M. Reinschmidt - Loro Parque

V současné době dosahuje hnízdní sezóna svého vrcholu. Bylo okroužkováno už čtyři sta mláďat a snesena spousta vajec. I letos bychom se s vámi rádi podělili o nejvýznamnější okamžiky. Překvapením byl počet vajec snesených amazoňanem Guildingovým (Amazona guildingi). Byla celkem tři, nicméně všechna neoplozena. Ptáci ještě stále snášejí vejce, doufáme tedy, že další snůška bude úspěšná. Zmiňovaná snůška amazoňanů vojenských (Amazona marcenaria) minulý měsíc se ukázala být jako částečně úspěšná. Byla oplozena dvě ze čtyř vajec. Jedno se bohužel nevylíhlo, ovšem poslední mládě přežilo a v současné době pobývá v baby stanici v Loro Parque. Mezitím jeho rodiče sedí na další snůšce, kterou by si měli sami vysedět, a mláďata sami vychovat. Úžasnou zprávou bylo také narození dvou mláďat amazoňanů žlutolících (Amazona autumnalis salvini) staršímu páru, kterému se po delší době podařilo opět zahnízdit. Měli dvě vejce, obě oplozená a mláďata se již vyklubala.

Seminár chovateľov papagájov – Kálnica 2008

Autor: Marek Buranský - Nové Zámky (SK)

Dňa 21.6. 2008 sa uskutočnil 3. seminár pre chovateľov papagájov. Organizátori aj tento rok potvrdili, že semináre v Kálnici pri Novom Meste nad Váhom majú už svoje trvalé miesto v chovateľskom kalendári. Je potešiteľné, že sa seminára zúčastnil väčší počet účastníkov ako po minulé roky, celkovo 74 z toho 18 z ČR. Naši susedia a priatelia spoza rieky Moravy si z roka na rok viac osvojujú túto akciu, čoho dôkazom bola aj ich vysoká účasť. Nechýbal ani organizátor stretnutí chovateľov papagájov v Jirnách (ČR) pán Zdeněk Vandělík a šéfredaktor časopisu Nová EXOTA pán Jan Sojka. Prednášky boli odprezentované erudovanými prednášajúcimi v nasledovnom poradí: Chov aratíng – MUDr. Rudolf Michnica (SR), MVDr. Miloš Kelecsényi (SR). Prednáška bola skutočne bohatá na informácie, bola rozdelená na dve časti. MUDr. Michnica – sa venoval väčším druhom aratíng a MVDr. Kelecsényi ostatným. Obaja títo páni aratingy chovajú, takže sa nevenovali len „atlasovým prezentáciám“, ale poskytli okrem systematiky a popisu biotopov i cenné informácie zo svojich chovov.

Kaleidoskop informací

Autor: Redakční rada

Havajský šatovník amakihi zachráněn - nížinná populace havajských pěvců šatovníků amakihi (Hemignathus virens) balancovala na pokraji zániku. Hlavní důvod vymírání těchto endemických pěvců byla na ostrovy zavlečená ptačí malárie, kterou roznášejí komáři. Horská populace šatovníků je v relativním bezpečí, protože chladnější klima hor komárům nesvědčí a malárie zde proto nepředstavuje významnou hrozbu. Nížinná populace se zdála odsouzena k vymření. Proto ornitology velice překvapilo, když zjistili že se počty šatovníků amakihi v nížinných oblastech opět zvyšují. Původně vědci předpokládali, že jde o horské šatovníky, kteří pronikají na uvolněná území. Genetické analýzy ale prokázaly, že tomu tak není. Základ prosperující populace nížinných amakihiů položili ptáci z původní nížinné populace, kteří nesou geny zvyšující odolnost k ptačí malárii.

Okénko z cest - návštěva „chovatelské“ Itálie

Autor: Mojmír Brázdil - Lomnice n. Popelkou

Táta byl kamenosochař trpící silikózou, tradiční nemocí svého oboru. Všechny dovolené prožil svým způsobem jednotvárně lázeňským pobytem obvykle v Luhačovicích. Když se dočkal důchodu, za první dostačující úspory vyrazil do světa. Vzal to po moři kolem evropského pobřeží na jih a přes Středozemní moře skončil plavbu na Apeninském poloostrově. Dojmy odtud převýšily všechno dosavadní. Ačkoliv i v jiných městech je na co se dívat, Řím a Florencie s hmatatelně fyzickým uměním Michelangela, Donatella a dalších samozřejmě dominovaly. Když se pak vrátil domů, hned se začal chystat a hledat způsob, jak se tam vrátit. Já jsem to tehdy jaksi nepochopil. Zůstala mi po něm útlá česko-italská konverzace. I já jsem první návštěvu těchto končin podcenil. Spolu s přáteli jsme ji provedli klasickým českým chovatelským stylem „na otočku“. Sám jsem na rozdíl od přátel na úkor výstavy prožil i půlden ve městě. Obojího bylo málo. A stejně jako táta jsem najednou věděl, že bude-li to jen trochu možné, že by stálo zato se sem vrátit. Tátu by stejně podruhé už nepustili, jeho anabáze zde probíhala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Pro mne tady dnes už ale žádné politické podmínky nebo překážky v cestě nestály, a tak jsem se dočkal. Polovina osádky byla tentokrát z Moravy, tudíž jsme přijeli i jinou cestou než vloni, nicméně první cíl cesty byl totožný jako v loňském roce, výstava v Reggio Emillia.

Znáte pohanku?

Autor: Mgr. Miloš Kaplan - Veliny

Řeknete si, zvláštní otázka. Pohanku zná každý nebo lépe řečeno téměř každý, ale troufnu si říci, že spousta chovatelů nikdy neviděla, jak rostlina vlastně vypadá, natož abychom viděli celé pohankové pole. Spousta z nás asi ani netuší, že pohanka vlastně vůbec není obilovina. Je totiž rostlinou dvouděložnou. Patří do čeledi rdesnovitých (Polygonaceae) rodu Fagopyrum. Pochází ze střední Asie. Na našem území byla pohanka známa již ve 12. stol. Ze střední Evropy se pohanka šířila do Německa, Dánska, Francie a dalších zemí. Z Evropy se pohanka dostala také do Ameriky, kde byla pro svou krátkou vegetační dobu a vysokou výživovou hodnotu důležitou plodinou při osidlování USA a Kanady. Pohanka setá je jednoletá bylina s kolénkatým načervenalým stonkem 0,5-1,2 m vysokým, který se v horní třetině silně větví. Spodní listy jsou dlouze řapíkaté a srdčité, horní jsou přisedlé, šípovitého tvaru (heterofilie).

Chov kříženců (2)

Autor: Mgr. Andrzej Wojtala – Rybnik (PL)

Nejčastěji chovanými kříženci jsou ptáci získaní z křížení stehlíka (Carduelis carduelis) se samičkou kanárka. Vyplývá to ze skutečnosti, že stehlíci, jakož i jejich kříženci, splňují veškeré požadavky chovatelů na zpěvavé ptáky: mají zpěv příjemný lidskému uchu, jsou krásně zbarveni, rychle se ochočují, nejsou problematičtí v chovu. I když existuje oficiální zákaz vlastnění a chovu ptáků volně žijících v přírodě na území Polska, je tento zákaz často porušován – nejčastěji jsou odchytáváni a chováni v klecích právě stehlíci. Podle mého názoru je tento zákaz nesmyslný a neplní svůj účel. Ptáci odchytávaní na území Polska v říjnu a listopadu jsou totiž ptáky, kteří přilétají ze Skandinávie a Baltských zemí, zatímco „naši” jsou v tu dobu v jižní a západní Evropě. A tam jsou masově odchytáváni, jak se děje např. v Chorvatsku či Řecku. Všude tam jsou bráni jako ozdobní ptáci. Nejhorší situace je v Itálii, kde je odchyt přelétavých ptáků výnosnou činností pro celou říši „chytačů” a ptáci končí v restauracích jako… exkluzivní pochoutka.

Chov výstavních zebřiček (3)

Autor: Vítězslav Vaněk – Dašice

V následujících řádcích se pokusím shrnout několik svých poznatků týkajících se pořádání bodovaných výstav. Situace je téměř stejná, jedná-li se o výstavu speciální nebo určenou pro všechny druhy exotů a domestikovaného ptactva. Podstatný rozdíl je především v tom, kolik vystavovatelů a vystavovaných ptáků se na akci sejde. Je téměř jisté, že všeobecná výstava má šanci co do kvantity větší. O tom, že zájem chovatelů o účast na výstavách od dob nedávno minulých značně klesá, a proto je uspořádání každé výstavy rok od roku těžší, bylo napsáno již mnoho řádků od známých a fundovaných lidí, stejně jako od těch, kteří se nad touto situací zamýšlejí jen v rámci vlastních úvah a prezentují je formou – vox populi. Dalším problémem jsou posuzovatelé. Českých posuzovatelů s platným průkazem je jako šafránu a posuzovatele, kteří mohou obodovat speciální výstavu, spočítáš, nevím určitě, ale možná na prstech jedné ruky.

Moja skúsenosť s ručným odchovom – „zebrička austrálska“

Autor: Villarisová Mária – Brezno

Okrem iného chovám africké papagáje, austrálske papagáje a rôznu drobotinu. V zimnej záhrade som chovala viac párov zebričky austrálskej. Urobili si hniezda v kaktuse a veľmi sa im darilo. Ale keďže voľne lietali, bolo treba aj každý deň upratovať a ťažko sa mi odchytávali mláďatá. Takisto sa nedalo regulovať hniezdenie, takže sedeli skoro nepretržite. Akonáhle som im hniezda zrušila, postavili nové. Tak nakoniec som chov zredukovala na dva páry a umiestnila som ich do menšej voliérky, 110 x 80 x 50 cm, kde mali na výber dve búdky. Visel tam aj malý kýblik z umelej hmoty. Jeden pár si hneď v ňom urobil hniezdo. Neviem z akých príčin (asi sa kýblik prevrátil), jedno ráno som našla mláďatá na zemi, bolo ich 8. Boli asi aj od toho druhého páru, lebo tie potom vyviedli len 2 mladé. Niektoré boli už mŕtve, ale tri ešte žili, boli studené, ešte úplné holé. Nevedela som kde majú hlavu, kde zadoček. Tak som ich zobrala a umiestnila do inkubátora.

Rýžovník hnědý a jeho chov

Autor: Horst Mayer – SRN

Vědecky byl rýžovník hnědý popsán francouzským přírodovědcem Vieillotem až v roce 1805. Ten ho označil jménem Loxia fuscata. V roce 1850 již Reichenbach použil současné latinské pojmenování Padda fuscata. K. Russ jej v roce 1898 označil názvem Spermestes fuscata, v novější literatuře (1996), jako jsou například díla zaměřená na astrildovité od Angličana Rastalla nebo Itala Lucariniho (1995), je používáno označení Lonchura fuscata. V angličtině se tento pták nazývá „Timor Sparrow“ nebo také „Timor Dusky Sparrow“, Restall jej nazývá mnoha dalšími jmény: Timor Munia, Kupang Sparrow, Kupang munia, Brown Rice-Bird nebo také Brown Sparrow. V němčině se v současnosti používá Timor-Reisamandine, starší označení jsou pak Brauner Reisfink nebo Timor Reisfink. V Nizozemí se mu říká Bruine tijstvogel.

Odchov leskoptve tříbarvé

Autor: Ing. Václav Podpěra, CSc. – Praha

Leskoptve obývají africký kontinent, leskoptev tříbarvá východní část rovníkové Afriky, Somálsko, Etiopii, Keňu a Tanzanii. Jako ostatní příslušníci čeledi jsou mimo hnízdní dobu „všežravci“, což znamená, že kromě živočišné potravy konzumují ovoce, různé bobule i semena. V době hnízdění se živí a mladým přinášejí výhradně hmyz, pavouky, housenky, sarančata, ponravy i malé obratlovce. Špačkovití ptáci nejsou pro svoji velikost příliš vhodní pro chov v kleci. Leskoptve navíc mohou svým zbarvením vyniknout jedině ve voliéře, na přímém slunečním světle. Proto se dovážely hlavně do zoologických zahrad. Smrček uvádí ve své publikaci „Exotičtí pěvci celého světa“, že poprvé byla dovezena do Evropy v roce 1923. Jsou to poměrně dlouhověcí ptáci, v příznivých podmínkách se dožívají 10 až 15 let. Veger uvádí, že v berlínské zoologické zahradě žila leskoptev tříbarvá 34 let. V pražské ZOO hnízdily v roce 1967 ve voliéře 12 m3 dvakrát během léta. Zkvalitňování náhradních krmiv pro hmyzožravé ptáky a jejich dostupnost přispívá k stále větší oblibě chovu této skupiny ptáků.

Berneška rudokrká

Autor: Jaroslav Němec – Choteč

Tato malá husa s pestrobarevným opeřením má typicky červenohnědá prsa, krk a líce. Nohy, zobák, břicho, hřbet, křídla, zátylek a korunka na hlavě jsou černé. Kořen zobáku, proužek kolem tváře, příčný prsní pásek, boky, místa pod ocasními krycími pery a biskup jsou bílé. Berneška rudokrká je ruský endemický pták a hnízdí na severu západní a střední Sibiře. Její hnízdní oblastí je tundra a lesotundra na poloostrovech Jamal, Gludan a Tajmyr. Na východ od Tajmyru hnízdí pouze kolem řeky Popugaj. Do roku 1967 se nacházely hlavní přezimovací oblasti podél jihozápadního a jižního pobřeží Kaspického moře. Z důvodu zhoršujících se podmínek v těchto lokalitách se bernešky přestěhovaly na zimoviště do oblastí Černého moře, hlavně do oblasti bulharské a rumunské části Dobrudži. Na podzim první bernešky dorazí k pobřeží Černého moře koncem září a začátkem října. Migrace vrcholí v listopadu a začátkem prosince. Zimoviště opouštějí v březnu a letí směrem k jejich hnízdním místům.

Chov holubů wonga

Autor: Piere Balahy – Francie

Pokud jde o vzrůst, jedná se o poměrně velkého holuba, srovnatelného postavou s naším holubem doupňákem. Holub wonga má však menší hlavu a kratší ocas a křídla. Jeho hruď je břidlicově šedé barvy s bílým, poměrně výrazně ohraničeným pruhem, který se táhne od spodní části krku a obtáčí náprsenku na úrovni hrudníku. Čelo a krk jsou zbarveny bíle, vrchní část hlavy pak světle krémově. Spodní část břicha je rovněž bílá s tmavými skvrnami trojúhelníkového tvaru. Ocas má ze spodní strany krémovou barvu, záda a křídla olověně modrou, stejný odstín mají i rýdovací pera s výjimkou vnějších, která mají bílá zakončení. Letky jsou břidlicově šedé, hnědočervený zobák má purpurovou špičku. Nohy jsou buď růžovočervené, nebo růžovofialové, duhovka pak tmavě hnědá. Pohlavní dimorfismus není nijak výrazný, pokud budete ale pozorní, můžete jej u holubů wonga rozpoznat. Samičky jsou o něco málo větší a bílý pruh na hrudi je u nich širší než u samečků. Na boční straně břicha mají samičky více trojúhelníkových skvrn. Mláďata se líhnou tmavě hnědá až černá, pokrytá bílým chmýřím. Je možné, že by se u tohoto holuba mohl vyskytovat poddruh, odborníci v tomto však nejsou zajedno. O něco menší forma holuba wonga (Leucosarcia melanoleuca minor) se vyskytuje v severní části oblasti jeho rozšíření. Pochybnosti by rozptýlila důkladnější odborná studie, mohlo by se totiž jednat jen o izolovanou geografickou odlišnost.

Hrdlička chechtavá a její mutace (2)

Autor: Mgr. Jerzy Ćwik – Tarnowiec (PL)

Plavá (Blond, Fawn Dilute). Recesivní dědičnost spojena s pohlavím. Tato mutace převažuje nad bílou, takže jestliže pták má geny podmiňující výskyt obou těchto mutací, tak vždy fenotypem (zevnějškem ptáka) bude plavá. Je to jedna z nejstarších mutací. Pravděpodobně první plaví ptáci byli získáni z přírodního prostředí již v biblických dobách. Ptáci této mutace mají pískově hnědé zbarvení. Barva duhovky je červeně oranžová. U čerstvě vylíhnutých mláďat je přes kůži vidět jejich tmavé zbarvení očí, podle čehož je lze odlišit od mláďat bílé mutace. V souvislosti s tím, že plavá a bílá mutace se týkají změn v tomtéž úseku genu a „plavost” je dominantní, neexistuje možnost vyšlechtit „plavě-bílé“ ptáky. Křížení bílých s plavými vypadá následovně a výsledek záleží na pohlaví rodičů.

Veterinární poradna - nebezpečí vyplývající z používání chemických přípravků na našich zahrádkách

Autor: Ing. Habásko Petr – Havlíčkůc Brod

Drtivá většina chovatelů exotického ptactva pouští své svěřence během jara, léta a podzimu do zahradních voliér, kde vyniká jejich krása a zároveň toto venkovní prostředí přirozeně prospívá jejich vitalitě. Naše zahrádky v okolí voliér bývají nepřeberným zdrojem doplňků potravy pro většinu našich svěřenců. Vzhledem k tomu, že v současné době dochází k masovému a téměř nekontrolovanému používání celé škály chemických postřiků, návnad či mořidel i na těchto nekomerčně využívaných pozemcích, vzrůstá i nebezpečí kontaminace případné potravy pro papoušky, v horším případě i přímý kontakt s pesticidy při neodborné manipulaci. Ani většina z nás chovatelů se nevyhne použití chemie na vlastní zahrádce. Abychom v co největší míře eliminovali možnost přímého či nepřímého kontaktu chemie s papoušky, měli bychom znát a zároveň velmi důsledně dodržovat některé základní principy aplikace a výběru vhodných pesticidů.

Pyrura hnědouchý a jeho ruční odchov

Autor: Luboš Jedlinský – Záměl

Tohoto papouška jistě většina z nás zná, mnoho se o něm psalo, o jeho chovu a odchovu. Ale málo se ví, že je to výborný mazlíček, dokonce si troufnu říci, že lepšího a inteligentnějšího papouška mezi malými druhy nenajdeme, proto se spíše zaměřím na to, jak je ručně dokrmuji, a řeknu něco málo o jeho povaze. S chovem papoušků jsem začal před 10 lety, asi jako každý jsem začínal s andulkami, korelami, zebřičkami a dalšími běžnějšími druhy, v tu dobu jsem vůbec netušil, že existuje nějaký pyrura, a už vůbec ne, že si ho oblíbím a v budoucích letech se stane jedničkou mezi mými chovanci. Pyrurům se věnuji již šestým rokem a okouzlují mě stále více. Dokrmuji je od stáří dvanácti dnů, bohužel nemám možnost je dokrmovat hned od prvního dne, kdy se vylíhnou, protože chodím do zaměstnání a časově by to nevycházelo. Z tohoto důvodu je první dny ponechám v budce u rodičů, kteří se o ně vzorně starají, poté je umístím do dvoupatrového prostorného inkubátoru vlastní výroby, který dva dny dopředu předehřeji na teplotu 36 – 37 °C.

Přesídlení a záchrana viniů modrých (1)

Autor: C. Kruehler, A. Lieberman - SRN

Od osídlení Markéz vyhynulo vlivem lidí mnoho druhů polynéských ptáků. 16 druhů, které se vyskytují pouze na ostrovech Francouzské Polynésie, bylo označeno jako velmi ohrožené nebo hrozící vymřením (Thibault 1988, Collar a j. 1994). Problém udržení ostrovních druhů se však neomezuje jen na Polynésii. Z 93 druhů a 83 poddruhů ptáků, kteří od roku 1600 vymřeli, žilo 93% na ostrovech (King,1985). V oblastech okolo Havajských ostrovů je domovem 31 ptačích druhů, jejichž přežití je ohroženo. Z 12 druhů existuje v současnosti méně než 100 ptáků (US Frich a Wildlife Seroice, 1994). Ptačí druhy polynéských ostrovů bojují proti řadě faktorů, např. dovezeným šelmám, zvířatům, která ničí vegetaci, proti nemocem a narušení svého životního prostředí. Všechny uvedené symptomy jsou společné a úzce souvisí s rozvojem a osídlením ostrovů lidmi. Největší slabinou je, že ostrovy disponují ohraničeným a izolovaným ekosystémem.

Číslo 10/2017

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz