Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 04/2010

vyšlo v dubnu 2010

I. Odchov lori mnohobarvého floreského v ČR

Autor: Jan Holan – Čejetice

Lorie chovám od roku 1998. Učarovali mi svou krásou a stálým pohybem po voliéře. Jsou mimořádně čilí a neustále zkoumají, co je nového k snědku. „Weberáky“ jsem si přivezl v září r. 2008 od chovatele z Itálie. Kamarád a výborný chovatel loriů p. Luboš Tomiška mi zavolal, že je k mání chovný pár, ale samec je trochu oškubaný. Neváhal jsem a jeden zářijový víkend jsme vyrazili. Samec byl „škublý“ na hlavě, jinak byli ptáci ve výborné kondici. Chovatel nám ukázal od tohoto páru dvě mláďata, která musel odebrat, protože je staří škubali. Přesto jsem lorie zakoupil...

Papoušek žlutoramenný a jeho chov (1)

Autor: Tomáš Hájek – Plzeň

Snahou tohoto článku je nastínit všeobecné znaky papoušků žlutoramenných chovaných v zajetí, stejně jako vypíchnout zvláštnosti, které je odlišují od jiných příslušníků rodu Psephotus. Článek se rovněž zaměří na kontroverzní otázky spojené s chovem tohoto papouška. Vycházím z předpokladu, že pro čtenáře nejsou papoušci Psephotus neznámí a alespoň jeden druh tohoto rodu v minulosti již chovali. Papoušek žlutoramenný je relativně malý, ale hbitý letec. V porovnání s ostatními zástupci svého rodu je tento papoušek poněkud štíhlejší s jemněji vykreslenými rysy. Plně opeřený sameček má vůči svému útlému tělíčku proporčně jakoby nesourodý ocas. Co se týče agresivní povahy, je sameček papouška žlutoramenného na rozdíl od svých příbuzných vůči svým spolubydlícím méně bojovný. Nicméně umístění více párů do jedné voliéry, by jistě dvoření skončilo katastrofou. Sameček má charakteristicky žlutá ramena – samička nemá žlutou barvu na ramenou vůbec. Samičky jsou tiché a neagresivní. I proto ve stejném chovatelském zařízení mohou zústávat odstavená mláďata, a to do doby, než rodiče opět zahnízdí...

Nové poznatky o poddruzích papoušků konžských (2)

Autor: Jörg Asmus – SRN

Celkem bylo analyzováno u čtyř poddruhů P. g. gulielmi 21 barevných tónů pěti barev (červená, zelená, hnědá, žlutá, černá). Mladí ptáci nebyli zahrnuti, protože vývoj jejich zbarvení nebyl definitivní. Všichni mladí ptáci měli smaragdově zelené ( P. g. gulielmi & P. g. fantiensis) nebo patinově zelené zbarvení (P. g. massaicus & P. g. permistus) na čele a temeni hlavy; rovněž ohbí a hrana křídel jsou ještě smaragdově zelené (P. g. gulielmi, P. g. fantiensis & P. g. permistus) resp. patinově zelené (P. g. massaicus). Mladí papoušci konžští mají stehna signálně zelená (P. g. fantiensis) resp. trávově zelená (P. g. gulielmi, P. g. massaicus & P. g. permistus). Zbarvení peří papoušků konžských nevykazuje žádné pohlaví určující znaky; tj. nevyskytuje se u nich pohlavní dimorfismus. Kukuřičně žluté zbarvení kostřece a svrchních ocasních per lze nalézt jen u P. g. gulielmi. Ostatní tři subspecie toto kukuřičné zbarvení nevykazují. Výrazně rozpoznatelné rozdíly se projeví při přímém barevném srovnání všech čtyř subspecií. Ve zbarvení čela, přední části hlavy, hrany a ohbí křídel, jakož i u stehen se P. g. fantiensis výrazně odlišuje od ostatních tří poddruhů; u P. g. fantiensis je toto opeření žlutooranžové, u ostatních lze hovořit spíše o barvě červené...

Na návštěvě u chovatele - Petr & Míla Blažkovi, Tišnov

Autor: Ing. Josef Nožička – Uherské Hradiště

S kolegou Honzou se snažíme navštěvovat co nejširší okruh chovatelů a tentokrát jsme si vzpomněli na „starého známého“ Ing. Petra Blažka. S Petrem se známe dlouhá léta, jelikož chováme podobné druhy papoušků a máme jednu velkou společnou zálibu – tím je cestování do exotických zemí. Petr má velmi náročné a zodpovědné povolání. Z tohoto důvodu hledá místa, kde by si od všech stresů odpočinul a načerpal nových sil. Několikrát navštívil pralesy Jižní Ameriky, ke které má díky svým chovancům téměř vlastenecký vztah. Se svou ženou chová totiž především různé druhy pyrurů, aymarů a amazónků, kteří jsou právě zde domovem. Nedávno navštívil také pralesy na Borneu. Ze svých cest vozí nádherné snímky, jež občas prezentuje na různých přednáškách. Z těch nejhezčích každoročně tiskne pro kamarády a známé krásné kalendáře. Prakticky od počátku chovají manželé Blažkovi menší jihoamerické papoušky a specializují se na chov pyrurů. Právě chov papoušků tohoto rodu je příkladem módnosti v chovatelství. Začátkem devadesátých let, kdy se k nám dostaly nové druhy, byli tito ptáci velmi žádáni a jejich ceny poměrně vysoké. Po nasycení trhu došlo k velkému odlivu zájmu. Nyní jsou opět v kurzu, a to především nejpestřejší druhy, jako je např. pyrura červenobřichý nebo modročelý...

Okénko z cest: Ptačí kolekce ZOO Jersey

Autor: Ing.Vít Vojtíšek – Beroun

V loňském roce jsem měl možnost při zájezdu Ing. Nožičky a jeho CK Primaroute podruhé navštívit ZOO Jersey. Od mé první návštěvy uplynulo dlouhých dvanáct let, ledacos se v zahradě změnilo a já bych se rád podělil s čtenáři NE o některé postřehy. Ostrov Jersey je omýván vodami Lamanšského průlivu. Leží sice blíže břehům francouzské Normandie, ale při vstupu na něj musíte projít sítem britských imigračních úředníků. Do povědomí široké veřejnosti vstoupil díky existenci drobného velkookého plemena krav s vysokou dojivostí a významné zoologické zahrady. Ta se nachází ve správním okrsku Trinity a z hlavního města St. Helier tam musíte dojet třeba autobusem. Zakladatel zahrady Gerald Durrell se narodil 7.1. 1925 v indickém městě Jamshedpur. Část mládí prožil na řeckém ostrově Korfu, cestoval za zvířaty, točil televizní seriály, psal knihy, kterými pozitivně ovlivnil vztah miliónů svých čtenářů ke zvířatům. Soukromou zoologickou zahradu pojal jako „Archu Noemovu“ pro záchranu nejvíce ohrožených živočišných druhů. Lokalitu pro ni neúspěšně hledal nejdříve v okolí města svého mládí – Bournemouth, až ji konečně našel v ideálním prostředí starého sídla Les Augrés Manor na Jersey. Její brány se otevřely 26. března 1959. Prvními chovanci byla zvířata dovezená ze západní Afriky. V roce 1963 založil Jersey Wildlife Preservation Trust – Jerseyská nadace pro záchranu divoké přírody...

Kaleidoskop informací

Autor: Redakce

Amazoňan nádherný (Amazona ptretrei) patří k nejmenším amazoňanům v celé Jižní Americe. Jeho oblast výskytu je relativně malá a v posledních desetiletích trpí výrazným ničením životního prostředí činností člověka. K tomu ještě připočítejme nezákonné vybírání mláďat z hnízd a výsledkem je trvale se zmenšující populace těchto krásným papoušků (…a samozřejmě nejen jich). Pětice brazilských vědců se pokusila rekonstruovat původní oblast výskytu amazoňanů nádherných a – vycházejíc ze současné situace – sestavit geografický model, kam bude populace na základě očekávaných klimatických změn pravděpodobně směřovat. Tyto údaje následně porovnávali s aktuálními brazilskými chráněnými oblastmi. Vzhledem k tomu, že uvedení amazoňani nejsou lokálně stálým druhem a po většinu roku se podle okolností a roční doby stěhují, musely být tyto okolnosti při sestavování modelu samozřejmě brány v potaz. Podle očekávání byl původní areál zimoviště amazoňanů nádherných mnohem větší než dnes (víc než 43%). O mnoho lépe to nevypadá ani s oblastmi, kde tito papoušci hnízdí. Ty se postupně zmenšily o 32%. Třetím údajem byla oblast, kde se papoušci zdržují celoročně; tento areál se zmenšil o zhruba 13%. Současné populace své hlavní areály v posledních letech zjevně nezměnily a jejich „středobody“ zůstávají beze změny...

58. Světový šampionát ptactva – Matosinhos, Portugalsko (2)

Autor: Ing. Josef Nožička – Uherské Hradiště

V sekcích L a M a N velkých papoušků bylo vystaveno 96 (0,5%), 334 (1,7%) a 97 (0,5%) ptáků. První místo v sekci L získala Francie, v sekci M se na prvním místě umístila Belgie a v sekci N to bylo Portugalsko. Byl vystaven lori černý, tříbarvý, žlutozelený, charmozin červenoboký nebo lori červený. Právě lori červený byl asi nejvzácnější subspécií, protože se jednalo o poddruh (Eos bornea cyanonothus). Ten se liší od nominátní formy karmínově červenou barvou. Patrně si toho ale mnoho chovatelů ani nevšimlo. Ve větších voliérách byly vystaveny velké druhy arů a kakaduů. Byli zde následující: kakadu bílý, šalamounský, inka, žlutolící sumbský, žlutočečelatý, růžový, arové vojenští, marakány, ararauny… Chovatelským esem byly ale kolekce arů červenoramenných a vítězných zelenokřídlých ze Švýcarska. Poměrně hodně bylo vystaveno pyrurů, a to jak přírodních druhů – bělouší ve třech dnes již bývalých poddruzích (v současnosti samostatné druhy), modrobradí, modraví, červenobřiší, rudoramenní, tak i mutací pyrurů zelenolících. Nejpestřejší byla nová mutace pyrury zelenolícího RED FACE, tedy červenolící, která byla vyšlechtěna selekcí ze žlutobřichých (někdy nazývaných opalin). Mají hodně červené, zejména břicho, takže jejich pojmenování je problematické. Bylo vystaveno i množství arating – dlouhoocasá, sluneční, tmavohlavá, amazónci černotemenní…

Typy pro chovatele: Lesknice kanárská

Autor: Mgr. Miloš Kaplan – Veliny

Lesknice kanárská patří k základním pilířům ve výživě exotického ptactva. Pochází jako původní rostlina z Kanárských ostrovů. V masovém měřítku se alespoň u nás začala používat s pádem železné opony, ale ve světě je využívána ke krmení podstatně déle. Tvoří základní objemovou část krmných směsí pro drobné ptactvo, drobné a střední papoušky. Patří mezi vůbec nejoblíbenější potravu našich ptáků. Má velmi dobrý poměr mezi bílkovinami, tuky, sacharidy i vlákninou a hlavně menším a středně velkým exotickým ptákům prostě chutná. Chutná i relativně velkým papouškům, kterým však musí být lesknice a třeba vymlácený senegal podávány samostatně v misce. Je-li větším papouškům podávána ve směsi třeba se slunečnicí, kardi a dalšími většími semeny, bývá ptáky často ignorována, ale je-li podávána samostatně, bývá lesknice zpravidla velmi dobře přijímána. V mém chovu ji přijímají všichni ptáci, droboť, malí papoušci, dokonce i amazoňané a amazónci. Lesknice je jednoletý druh trávy z čeledi lipnicovitých, který dorůstá výšky 50 – 100 cm a vytváří vzpřímené a bohatě olistěné trsy. Květenstvím lesknice je silně stažená lata tvořící lichoklas. Výhodou pro pěstitele je, že semena z laty nevypadávají...

Pár slov o zvonohlíku královském

Autor: Andrej Gajdučenko – Ukrajina

Zvonohlíci královští se vyskytují ve středních polohách hor malé Asie, Kavkazu, Iránu, Afganistanu, Střední Asie, Kašmíru a Tibetu. Poddruhy neexistují nebo alespoň nejsou popsány. Někteří milovníci ptáků dělí zvonohlíky podle místa výskytu na kavkazské a středoasijské. Zvonohlíci vedou usedlý způsob života, bez většího významu se přemísťují v rámci lokalit svého výskytu. Jinak je tomu v případě změny ročního období. V zimě se stahují do podhůří a dolin, periodicky se objevují i ve velkých městech. Tito ptáci mají silně vyvinutý instinkt pro vytváření hejn, často kočují společně s čížky a čečetkami. Na jaře s počátkem tání sněhu před vyvedením mláďat se přemísťují do hor, do výšek 2000 m. n. m., někdy i výše. Hnízdí zpravidla 2x za sezónu. Snůška čítá 4 – 5 vajec, na nichž sedí samička po dobu 13 – 14 dní. Oba rodiče krmí mláďata 15 – 16 dní, potom mladí opustí hnízdo. S nastupujícím chladným počasím vedou tito ptáci kočovný způsob života, shromažďují se v hejna. Počet jedinců v hejnu činí cca 300 kusů, ale v posledních letech se stavy snižují, o čemž podávají jasná svědectví znalci této problematiky. Zvonohlík je menší než vrabec. Základní barva jeho opeření je hnědá – šedohnědá, s tmavými tahy, spodní část je světlejší, šedivě žlutá. Hlava, šíje a hruď je černá, zátylek popelavý, čelo a část hřebínku jsou jasně červené nebo jasně oranžové. Zobák a nohy má černé. Zbarvení obou pohlaví je prakticky stejné, zvláště na podzim a v zimě...

Ošklivá káčátka

Autor: Pavel Čečil – Mariánské Lázně

Za dobu, co chovám malé exoty, jsem zažil mnohá překvapení, ale to, co mě čekalo loni, bylo největší. Jak jsem již několikrát popisoval, chovám společnost různých astrildů a australských pěnkav po jednom nebo i více párech ve voliérách 3 x 3 x 3 metry. Tam mají všichni možnost si vybrat toho pravého partnera a s ním v pohodě a klidu zahnízdit. Přes zimu jsou umístěni v boxech 160 x 80 x 45 cm při teplotě 15oC a hned, jak to dovolí počasí, je vyšoupnu ven do zděných voliér s možností lehce temperovat, kdyby se počasí na nějakou dobu nechtělo umoudřit, jako tomu bylo letos. Většina ptáčků se už zná a mají už svá oblíbená místa k hnízdění. Jako jedni z prvních mají postavená hnízda kubánky malé a pásovníci, kteří do týdne začnou i se snůškou. Pokud přezimují i ostatní v pořádku, většina jich do 14 dnů zahnízdí. Tak se stalo i loni. Všichni ptáci si vesele stavěli svá hnízdečka a samečci bedlivě hlídali okolí svých samiček a dávali najevo svým zpěvem, že je tam obsazeno, a pokud se k nim přiblíží vetřelec, bude nemilosrdně odehnán. A jak tak plynul čas, některým už vylétaly první odchovy a jinde se zase krmila ptáčátka ještě v hnízdě, takže ve voliérách nastal ten správný ruch, na který se těšíme celou zimu...

Chov amadín Gouldovej

Autor: Marek Buranský – Nové Zámky

V roku 1887 zhruba 54 rokov po prvých zmienkách o tomto vtáčom druhu boli dovezené do Anglicka prvé živé exempláre. V roku 1896 bol uskutočnený dovoz do Nemecka a o niekoľko rokov neskôr do Francúzka. Všetko to však boli červenohlavé a čiernohlavé vtáky. Prvé žltohlavé vtáky sa v importoch objavili až v roku 1915. Prvotné úspechy chovu v zajatí zaznamenávame v Austrálii v roku 1889 vo voliére múzea v Novom Južnom Walese. Taktiež bol zaznamenaný odchov v roku 1891 v Anglicku, avšak boli to viac – menej chovateľské prvotiny. V Európe boli prvé významnejšie odchovy úspešne realizované v Nemecku v roku 1920. Skutočne uznávaným predchodcom dnešných chovateľov amadín Gouldovej sa stal až angličan P.W. Teague, ktorý v rokov 1930 – 1946 odchoval niekoľko generácií. Úspech tohto anglického chovateľa možno v neposlednom rade pripísať nie len jeho chovateľskej erudovanosti, ale tiež zemepisnej polohe – juhozápadné Anglicko. Vtáky choval v externých voliérach, pri ktorých používal prístrešky, aby vtáky chránil pred zlým počasím. V zime ich umiestňoval do drevených domcov. Mierne podnebie tejto časti Anglicka bolo nepochybne zhovievavé k nárokom importovaných vtákov. Nemeckí chovatelia sa pokúsili napodobniť jeho spôsob chovu, pre drsnejšie klimatické podmienky však bez väčších úspechov. Po vypuknutí druhej svetovej vojny bol chov amadín Gouldovej na ústupe, alebo aspoň o ňom nie sú významnejšie zmienky. Z dovozom vtákov z Austrálie sa začalo znova až po II. sv. vojne, ale len do doby, keď austrálska vláda úplne zakázala vývoz vtákov z jej územia. V súčasnosti zaznamenáva chov amadín Gouldovej výrazné úspechy u prírodne sfarbených vtákov, ako aj masívny rozmach chovu jej farebných mutácií...

Pravidelné sčítání amadiny Gouldové v přírodě

Autor: David Myers – Austrálie (STGF)

Během prvního týdne září loňského roku proběhlo druhé sčítání amadin Gouldové členy STGF (The Save The Gouldian Fund – Fond na záchranu amadiny Gouldové) ve výzkumné oblasti kolem Wyndhamu, nacházející se na východě od regionu Kimberley v Západní Austrálii. Uvedené sčítání je součástí našeho pokračujícího výzkumu a monitorování této ohrožené pěnkavy. Během posledních tří let výzkumníci z Macquarie University studovali různé aspekty ekologie „gould“ a objevili jeden z faktorů úbytku populace, a to nedostatek hnízdních dutin. Na zkoušku vyvěsili přes 200 umělých hnízdních budek v oblastech hnízdění. Sčítání proto pomáhá kontrolovat efekty těchto opatření a také monitorování jejich pohybu a celkovou velikost populace „gould“ uvnitř dané studijní oblasti. Pro získání co nejpřesnějších počtů rezidentních kusů ve výzkumné oblasti počítáme ptáky u napajedla po ránu při napájení. V září jsme kontrolovali a shromáždili data od 21 napajedel rozprostřených paprskovitě 25 km kolem Wyndhamu. Toto roční období bylo vybráno proto, že ptáci již ukončili období hnízdění a utvořená hejna se koncentrují u napajedel, která v tomto období ještě nestačila vyschnout. Navíc u ubývajících napajedel lze kolonie lépe počítat. Před sčítáním se objevovaly obavy ze stavu současné populace „gould“ v obývaných oblastech. Rozsáhlé oblasti doposud nedotčené ohněm byly totiž letos z velké části ohněm zdevastovány...

Plodožraví holubi se představují (1)

Autor: Adam Bura – Dětmarovice

Jak už název napovídá, živí se tyto druhy plody. Ty tvoří téměř veškerou složku jejich jídelníčku, čímž se výrazně liší od ostatních druhů holubů. Plodů v jejich jídelníčku najdeme širokou škálu. Od nejrůznějších bobulí, přes prakticky všemi oblíbené fíky, až po plody palem. K pojídání plodů mají samozřejmě uzpůsobenu trávicí soustavu. Dokáží pozřít i relativně velké plody. Například u holuba černotemenného byl při plně otevřeném zobáku naměřen úhel 90, rovněž čelisti jsou silně roztažitelné i do stran. Zajímavá je také vnitřní struktura svalnatého žaludku. Je zde, např. u rodu Ptilinopus, tvrdá trnitá výstelka, která ostrouhává dřeň plodů, jež ptáci polykají v celku. Pohlavní dimorfismus u většiny druhů vytvořen není, ale velká část druhů rodu Ptilinopus má pohlavní dimorfismus velice výrazný. Obvykle snáší pouze jediné vejce. Výskytem jsou plodožraví holubi omezeni pouze na „starý svět”. Obývají především jihovýchodní Asii. Několik druhů proniklo také do Afriky a Austrálie. V neotropické oblasti se s nimi tedy nesetkáme. V první a druhé části pojednání se budeme podrobněji věnovat podčeledi Treroninae. Tato podčeleď zahrnuje rody Alectroenas, Cryptophaps, Phapitreron a Treron.

Hohol bělavý

Autor: Jaroslav Němec – Choteč

V poslední době se v odchovnách našich chovatelů začíná ve větším množství objevovat malá, velice atraktivní černobílá potápivá kachnička, hohol bělavý. Jde o nejmenší severoamerickou kachnu, kde kačírek váží asi 45 dkg a kachna 35 – 40 dkg. Jsou typickými dutinovými kachnami, protože v přírodě hnízdí téměř výhradně v dutinách stromů, převážně v opuštěných hnízdních dutinách datlů zlatých (Colaptes auratus). Obývají mělká jezera a rybníky v lesnaté krajině. V zimě se zdržují na velkých jezerech a na mořském pobřeží. Najdeme je od Aljašky přes Kanadu směrem na jih až po stát Washington, Oregon a severní Kalifornii. Na zimu se stěhují na Floridu a do Mexika, ale mnoho hoholů bělavých zůstává na severu, v místech, kde voda nezamrzá. Obě pohlaví se v dospělosti (2. rok) od sebe viditelně liší, kačer je větší a pestrý a kachna nenápadná, ale do dvou let a potom každoročně v období květen až listopad jsou si obě pohlaví velice podobná. Jde o přísně monogamní druh s tím, že kachna se většinou každoročně vrací do předchozího hnízdního místa. Základní potravu tvoří vodní bezobratlí (měkkýši, hmyz a jeho larvy, korýši, pavoukovci), ale také malé rybky, vodní rostliny a jejich semena. Při hledání potravy pod vodou využívají své výborné potápěčské schopnosti. Pohled na hoholy bělavé při potápění je velice zajímavý. Stáhnou peří těsně k tělu a po silném úderu následuje šipka dolů...

Veterinární poradna: Intoxikácia ťažkými kovmi

Autor: MVDr. Juraj Šimunek – Nové Zámky

Intoxikácia ťažkými kovmi ako je zinok, olovo, meď alebo iné kovy sa nevidí v ordinácii veterinára veľmi často. Aj keď pri akomkoľvek inom ochorení s podobnými príznakmi aké sú pri otravách treba na intoxikáciu ťažkými kovmi vždy myslieť. K najčastejšiemu kontaktu a prijímaniu kovových čiasočiek prídu papagáje pri obhrýzaní rôznych kovových hračiek, závaží, zvončekov, rybárskych háčikov, olovenných objímok z lámp, záclonových šnúr, kovových vrchnákov od fliaš, zabudnutých starých káblov a spústa ďalších kovových predmetov nachádzajúcich sa v domácnosti. Pri klietkových chovoch sa najčastejšie prichádza o otrave vtákov nesprávne zvoleným pletivom na volierach. Ja som sa stretol počas mojej praxe s prípadom, ktorý by som vám rád popísal. Išlo o kakadu žltochochlatého, samicu, 4 roky starú, domáci odchov. Chovateľ premiestnil samicu a samca do novej voliery za účelom vytvorenia nového chovného páru. Po niekoľkých dňoch si všimol, že samica má redší trus a zdržuje sa viacej v jednej časti voliery, kde mali preliezky z lana a rôzne mostíky z pletiva. Neskôr spozoroval u samičky nekoordinovanú chôdzu a niekoľkokrát sa mu zdalo že papagáj vytáča hlavu do hora. Raz si všimol že kakadu padol z bydla a začal sa triasť. Metal so sebou na zemi vo voliére. Chovateľ načakal, vzal ho a prišiel na kliniku...

Číslo 05/2017

vyšlo v květnu

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz