Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 03/2010

vyšlo v březnu 2010

Korela chocholatá a její chov

Autor: Jaroslav Nesvorný – Benešov

V krátkosti se vám pokusím přiblížit uvedeného papouška. Korela je jediným zástupcem svého rodu, mnohými znaky, kterými se liší od ploskoocasých papoušků, připomíná vzdálené příbuzenství s kakaduy. Domovem korely je celé vnitrozemí australského kontinentu. Tento papoušek žije v otevřených savanách a pastvinách. Základní zbarvení samce je šedé, spodní část těla bledší, místy s hnědavým nádechem. Čelo, chocholka, přední část téměř žlutá. Žlutá barva je přerušena u uší, kde je velká oranžová skvrna o průměru 2 cm. Oči hnědé, zobák a nohy modrošedé. Křídla jsou černošedá, přiléhavá a dobře nasazená. Jsou dlouhá a mohou ocas překrývat o 4 cm. Od malých křídelních krovek přes střední a velké křídelní krovky a část letek loketních se táhne bílé zrcátko. Spodní pera ocasní jsou černá. Samice je celkově bledší, chocholka a lícní skvrny nejsou tak výrazně zbarveny, spodní ocasní pera jsou šedočerná se žlutým lemováním. Velikost korely je 34 cm, postoj vzpřímený a s vodorovnou rovinou bidélka svírá úhel asi 70°. Postava je štíhlá, dlouhá a konicky se zužující...

Amazoňan zelenolící a jeho chov

Autor: Jeannette Sambroni – Francie

V Mexiku, jež je čtyřikrát větší než Francie, se v různých oblastech, pokrytých vyprahlými pouštěmi stejně jako tropickou džunglí, vyskytuje celá řada druhů papoušků, kteří nacházejí oblibu právě v rozmanitosti krajiny, kterou jim tato země nabízí. Amazoňan zelenolící, o němž bude řeč, si vybírá k hnízdění lokality poněkud neobvyklé pro svůj druh. Papoušci bývají totiž někdy mylně považováni za druh vyskytující se výhradně v džunglích. Pro tohoto papouška se zeleným opeřením ozdobeným několika červenými znaky to však zdaleka neplatí. Díky hornatému povrchu se v severovýchodní části Mexika drží relativně vyšší vlhkost, i když toto území přímo sousedí se suchou texaskou stepí a pouštními oblastmi Nového Mexika. Na západě je situace obdobná díky tomu, že na mexickém území jsou v podstatě dva pásy pohoří svírající tvar písmene V severně od hlavního města Mexico City...

Zkušenosti s chovem papouška konžského

Autor: Paul Kaampers – Belgie

Papoušek konžský je poměrně plachý pták, který se vyskytuje téměř výhradně v zalesněných oblastech. Nominátní forma se běžně vyskytuje v tropických pralesích a její poddruh označovaný jako papoušek konžský horský hnízdí často v lesích savan a na úpatí vysokých východoafrických hor až ve výškách okolo 3000 m n.m. Není výjimkou, že denně urazí při hledání potravy vzdálenost až 60 kilometrů. Během dne je možné je spatřit i na okrajích lesa, kde hledají potravu. Se soumrakem se pak vždy vracejí do svých hnízdišť hlouběji v lesních porostech. Menší skupiny, u kterých lze předpokládat, že jde o rodiče s dětmi narozenými předchozí sezónu, jsou zdaleka nejčastější uskupení, v nichž tyto papoušky spatříme. Na místech, kde se dá sehnat víc potravy ale uvidíme i větší skupinky. Potrava papoušků konžských je poměrně pestrá. Na jejich jídelníčku najdeme nejrůznější semínka, ořechy, ovoce a bobule, byli pozorováni i při konzumaci plodů stromů rodu Podocarpus nebo cedrů. V oblibě mají i palmové ořechy a občas si stravu obohatí i hmyzem. Stromy Podocarpus, hagenie habešská nebo jalovcové keře jim často slouží také pro stavbu hnízd. Doba reprodukce je závislá na období dešťů...

Nové poznatky o poddruzích papoušků konžských (1)

Autor: Jörg Asmus – SRN

Druhové řazení vzbuzovalo v minulosti opakovaně vášnivé debaty a také bylo pravidelně podrobováno přezkoumání (Mayr 1957, Lack 1983, Brotthers 1985, Ridley 1993). Aby mohla být subspecie oficiálně uznána za samostatný taxon, musí splňovat několik vlastností rozdílných alopatrických (výskyt téhož taxonu – druhu – v různých nepřekrývajících se oblastech) regionálních populací. Poddruhy P. gulielmi vykazují podobné morfologické znaky i přes vzájemně zcela oddělené oblasti výskytu a částečně i odlišné preferenci při výběru biotopu. Současný stav je takový, že jsou uznávány jen tři poddruhy papouška konžského (Forshaw 1989 a 2003, del Hoyo et al. 1997). Nominální forma P.g. gulielmi obývá převážně – v místech kde se ještě vyskytují – uzavřené horské lesy na jihovýchodě Nigérie, v jižním Kamerunu a v Kongu. Směrem na jih dosahuje jejich výskyt severozápadní Angoly, na východ až po jižní Ugandu (orig. zdroj = 18 autorů 1931-2006 – red. zkráceno). P.g. massaicus dává přednost stejnému životnímu prostředí, ale kromě toho se vyskytuje též na zalesněných horských úpatích a v horských údolních lesích na severozápadě Tanzanie a v jižní Keni (o.z. = 15, 1884-2005). Hlavním útočištěm tohoto poddruhu se podle všeho v posledních letech staly národní parky Arusha a Kilimandžáro. Jen velmi vzácně se lze v poslední době setkat s poddruhem P.g. fantiensis v jeho původních biotopech, kterými jsou tropické nízko položené lesy v Ghaně, Libérii a v Pobřeží Slonoviny (o.z. = 19, 1908-2006). Čtvrtá, často zpochybňovaná subspecie P.g. permistus, se vyskytuje ve vysoko položených horských lesích střední a západní Keni (o.z. = 6, 1931-2005). Zde se s nimi lze stále ještě setkat poměrně běžně...

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dr. Matthias Reinschmidt – Tenerife

Na konci každého chovného roku vydává Loro Parque Fundación výroční zprávu. S celkovým počtem 1214 okroužkovaných papoušků lze rok 2009, pokud jde o odchovy, považovat za průměrný. Z chovatelského hlediska je třeba vyzdvihnout odchov čtyř mláďat ary Learova, jednoho kakadua žlutouchého, dvou kakaduů palmových, jednoho amazoňana vojenského, dvou amazoňanů žlutohlavých marajónských, tří amazoňanů nádherných, čtyř trichů orlích, jednoho amazónka krátkoocasého, následuje přírůstek v podobě dvou loriů vlnkovaných, čtyř charmozinů rudočelých, osmi tiriků kobaltových peruánských a jednoho arary červenočelého. Obří voliéra „Kasandra Treetops“ je v provozu už čtyři měsíce. Kakaduové molučtí se sice ve voliéře znamenitě prezentovali, nicméně vůči návštěvníkům se chovali až příliš „důvěrně“. Měli políčeno na náušnice. Proto jsme tyto větší ptáky nahradili neméně atraktivními kakaduy inky. Jinak se společenství zhruba 120 ptáků zdá být stabilní a vzájemné soužití různých ptačích druhů bezproblémové. Návštěvníci jsou nadšeni, ptáci a obzvláště papoušci si užívají život bez „pletiva“...

58. Světový šampionát ptactva – Matosinhos, Portugalsko (1)

Autor: Ing. Josef Nožička – Uherské Hradiště

Letošní ročník se po několika letech opět konal v Portugalsku. Je to poměrně malá země. Rozlohou, počtem obyvatelstva i životní úrovní se blíží České republice. V minulosti však byla centrem obrovské koloniální říše a mnoho slavných mořeplavců pochází právě odtud. Ze zamrzlé Prahy jsem odlétal s velmi mlhavou představou o Portugalsku. Překvapila mě zelená země, kde kvetly ibišky a na stromech visely oranžové pomeranče. Přestože bylo zamračeno, pohybovaly se denní teploty okolo 15°C, v noci poklesly asi na 10°C. Poslední den, když vysvitlo sluníčko, mohlo být až okolo 20°C. Obyvatelé Portugalska byli pro mě velkým překvapením. Vždy jsem si myslel, že jsou to vlastně Španělé mluvící částečně odlišným jazykem. Ve skutečnosti jsou ale úplně jiní, rozhodně nepřevládají snědé a černovlasé typy jako u jejich sousedů. Nejsou to sice modroocí blonďáci, ale většinou hnědovlasí nebo černovlasí lidé s bledou pletí. V Portu bylo i hodně rezavých jedinců, což je zřejmě následek častých kontaktů tohoto města s Anglií. Zvukomalebně je portugalština hodně odlišná od španělštiny a častým používáním hlásky „š“ mi vzdáleně připomíná slovanské jazyky. Portugalci jsou velmi společenští, ochotní a milí. Jako chovatelé jsou velmi agilní. Chov kanárů tu má dlouhou tradici stejně jako chov papoušků, které si portugalští námořníci odjakživa vozili z dalekých cest...

Soutěž o Mistra klubu a Šampiona výstavy K-1 Brno 2009

Autor: Martin Brtník – Vyškov

Mistrovská soutěž klubu barevných a postavových kanárů, kříženců a evropského ptactva K-1 Brno se již tradičně uskutečnila v prostorách Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty MU Brno ve dnech 13. – 15. listopadu 2009. V historii našeho klubu to byla největší výstava nejen co do počtu vystavovaných ptáků, ale i počtu návštěvníků. Bylo vystaveno celkem 432 bodovaných kanárů, kříženců a evropského ptactva (zatím nejvíce v roce 2006, kdy se bodovalo celkem 383 jedinců). Takový počet přihlášených ptáků překvapil celý výstavní výbor i organizátory a pro nedostatek prostoru jsme dokonce museli zrušit otevřenou třídu. Zvýšil se i počet chovatelů, vystavovalo 28. Potěšující je i fakt, že stoupají počty postavových kanárů. Bylo vystaveno celkem 7 kolekcí a 48 jednotlivců. K vidění byl nejen Gloster hladký a chocholatý, ale i Fife Fancy, Norwich, Yorkshire, Pařížský trubač a Severní Holanďan. Kvalita všech vystavovaných ptáků bylo opět na velmi solidní úrovni, což dokazuje fakt, že náš klub soustřeďuje špičkové chovatele z celé ČR. V lipochromové řadě bylo vystaveno celkem 27 kolekcí. Mistrem klubu se stala kolekce červený intenzivní přítele M. Brtníka z Vyškova s 358 body, druhé místo obsadila kolekce červený intenzivní přítele F. Jonáše ze Znojma s 351 b. a třetí skončila kolekce červený neintenzivní přítele J. Landy z Kladna s 349 b...

Kadeřavé plemeno kanárů – Fiorino

Autor: Lubomír Veselý – Olomouc

Vznik tohoto poměrně mladého plemene se datuje rokem 1984 a jako vzor mělo být a také bylo další italské plemeno Padovan. Dalo by se bez nadsázky říci, že Fiorino má být jeho zdrobnělinou, která velikostí nesmí překročit 13 cm na rozdíl od Padovana, který dosahuje až 19 cm. Jako výchozí plemeno na začátku šlechtění Fiorina však nestál Padovan. Bylo použito Severního holanďana a Glostera corony. Oficiálně bylo toto nové italské plemeno chovatelské veřejnosti představeno při světové výstavě konané v roce 1988 v Pordenane. Od tohoto zlomového roku se Fiorino pravidelně objevuje na všech větších výstavách hlavně ve své domovině, kde je velmi oblíbené pro svou nenáročnost chovu i přesto, že se jedná o kadeřavé plemeno. Ale i v jiných západoevropských zemích si Forino získává své chovatele ze stejného důvodu jako ve své domovině a díky těmto svým vlastnostem začíná pronikat do celého světa. Stejně jako je tomu u všech chocholatých plemen kanárů, existuje Fiorino jak hladkohlavé, tak i chocholaté...

Astrild oranžolící a jeho chov

Autor: Clairette Berlemont – Francie

Tento druh astrilda se vyskytuje na území ohraničeném na západě státem Senegal a na východě Středoafrickou republikou, dále se táhne na jih přes obě Konga a až na sever Angoly. Rozlišujeme ještě poddruh tchadensis (čadský), který se liší od nominálního druhu jemně načervenalým oranžovým zbarvením opeření spolu se světlejším hnědým opeřením horní části trupu a který se vyskytuje v severní části Kamerunu a okolo Čadského jezera. Astrild oranžolící se nejčastěji pohybuje v řídce osídlených zatravněných oblastech a savanách. Hnízdo kulovitého tvaru vytvořené ze suché trávy a kořínků se nachází obvykle nízko nad zemí. Krátký vstup bývá někdy zahrazen perem. Snůška čítá obvykle čtyři až šest bílých, velmi drobných vajíček. Inkubační doba trvá 13 až 14 dní a mláďata hnízdo opouštějí přibližně po 20 až 21 dnech. Osobně malé astrildy oranžolící chovám již téměř dvacet let ve venkovní voliéře rozprostírající se na přibližně 20 m,2 o výšce mezi 1,8 a 2 metry se směrem dozadu zkosenou střechou. Voliéra je vystavěna na holé zemi a nalézá se v ní také přístřešek o rozměrech přibližně 1 x 1 x 1,8 metru, který je navíc vydlážděný...

Vdovky, atlásci a vidy

Autor: Petr Podpěra – Praha

Co jsou to vdovky? Mohlo by se zdát, že na takto jednoduše položenou otázku by měla existovat také jednoduchá a jednoznačná odpověď. To ovšem může udělat pouze ten, kdo nebere v potaz širší okolnosti. Jako příklad mohu použít tak zvané nové české názvosloví. V něm najdu čeleď řádu pěvců, která se nazývá Viduidae, česky vdovkovití. Zahrnuje naštěstí jen málo druhů, pouze 19, a dokonce všechny druhy jsou zařazeny do jednoho rodu Vidua, tedy vdovka. Jenže deset z těchto devatenácti druhů bývalo dříve a nakonec i dnes v jiných systémech řazeno do rodu Hypochera a tento rod má své české pojmenování. Je to atlásek. Naštěstí i v tomto názvosloví toto staré české jméno zůstalo zachováno. Proč? Inu proto, že uvedení ptáci jsou od pohledu jiní než ti, kterým říkáme vdovky. Mají však společné to, že jde o hnízdní parazity. Samci vdovek mají v době toku dlouhá a různě tvarovaná ocasní péra, což z nich dělá skutečné exoty, a není snad zoologické zahrady, aby tyto ptáky nechovala. Jenže podobné ocasy a taneční rituály najdeme i u jiných ptáků, kteří jsou však řazeni mezi snovače. Nejsou to hnízdní parazité, ale zase nestavějí tak dokonale spletená hnízda jako praví snovači...

Holub červenoocasý

Autor: Mgr. Tomasz Doroń – Osmolice, Lubelszczyzna (PL)

Tento pták je představitelem nevelké (čítající jen 5 druhů) skupiny modře zbarvených holubů žijících na ostrovech, které se nacházejí v západní části Indického oceánu. Všichni patří do podčeledi treronů (Treroninae) – velké skupiny plodožravých tropických holubů. Dva druhy z rodu Alectroenas jsou již bohužel, vyhubeny – holub lesní (Alectroenas nitidissima; Scopoli, 1786) z ostrova Mauritius a holub rodriguezský (Alectroenas rodericana; Milne-Edwards, 1874) z nedalekého ostrova Rodrigues. Rod Alectroenas je nejvíce příbuzný skupině asijských plodožravých holubů rodů Ptilinopus a Ducula. Některé zdroje (Goodwin 1983) uvádějí, že ve vzhledu holubů červenoocasých je jistá podobnost s africkým holubem guinejským (Columba guinea), který má rovněž typická prodloužená péra na krku a velké holé okruží oka. Holub červenoocasý byl popsán v roce 1766 švédským přírodovědcem Karlem Linnéem jako „Columba madagascariensis”. Je monotypickým druhem. Nevytváří poddruhy. Holub červenoocasý je nevelký holub, asi jako naše hrdlička zahradní, s dosti robustní postavou a krátkým ocasem a zobákem. Charakteristickým znakem tohoto druhu jsou částečně opeřené nohy. Velikost těla činí 25 – 28 cm. Rozměry jednotlivých částí těla: křídlo – 17,5 cm, ocas – 10 cm, zobák – 1,6 cm, noha – 3,6 cm. V literatuře se neuvádí váha tohoto druhu (pravděpodobně činí cca 160 g, jako je tomu u příbuzných holubů). Tento pták se vyznačuje charakteristickým zbarvením. Takřka celé tělo je modré či popelavě šedé...

Brodiví aneb neobvyklé druhy se přestavují (2)

Autor: Ladislav Žoha - Sázava

Tímto textem bych rád navázal na jeden dřívější článek z Nové EXOTY, který čtenáře seznamoval s neobvyklými druhy dravců – čimangy. Dnešní doba, v níž prakticky nic není úplně nemožné, ať už jde o krmiva, chovatelská zařízení či získání vlastních zvířat, rozhodně přeje chovatelům, kteří se rozhodli zaměřit na druhy vymykající se pojmu exotičtí ptáci, jak jej chápe drtivá většina veřejnosti. Přestože asi nikdy nenastane situace, kdy by chovatelé běžných papoušků, drobných exotických pěvců, holoubků či bažantů byli v menšině, myslím si, že právě nyní přichází čas, aby přibývalo rádoby podivínů, kteří ve svém chovatelském království poskytnou prostor neskutečně široké paletě řádů a čeledí ptáků, kteří jsou stále jen na okraji zájmu. Paletě, s níž se můžete setkat pouze u několika zapálených nadšenců. Přestože se mnohdy jedná o neuvěřitelně atraktivní druhy, jejich chov zase tak neuvěřitelně náročný není. O jedné takové skupině – brodivých – je i naše pojednání. Dlouhé nohy a mohutné zobáky – tato charakteristika asi nejlépe vystihuje ptačí řád brodivých – Ciconiformes, který zahrnuje celkem pět čeledí a přibližně 115 druhů, podle toho, který systém vezmeme v úvahu...

Bažant obecný a královský

Autor: Josef Frynta – Jílovice

I přesto, že bažant obecný není naším původním druhem, mnozí z nás by si bez něj nedokázali představit českou krajinu. Původem pochází z Asie a k nám byl dovezen již před mnoha staletími za účelem lovného ptáka. Ale jak už to bývá u spousty dovezených druhů, zvykl si na naše podmínky a zabydlel se u nás. Naštěstí se z bažanta nestal druh, který by začal vytlačovat ostatní druhy, ale pouze obohatil naši přírodu. Dnes si můžeme říci, že je to „náš“ druh, který do naší přírody právem patří. V minulosti i současné době je bažant obecný chován v bažantnicích a ročně se ho uloví tisíce kusů. Bohužel v přírodě velmi ubývá díky intenzivnímu zemědělství, tudíž se na některých místech vyskytuje jen zřídka. Mnohdy ho lze zahlédnout i na okrajích měst, kde zůstaly zachovány vhodné podmínky. Zato bažant královský nezískal velkou oblibu jak v myslivosti, tak v naší přírodě. Jednou z příčin je jeho nesnášenlivost k ostatním druhům bažantů a také to, že si zabírá velké území. I přes jmenovanou vlastnost bývá v bažantnicích občas chován a lze se s ním setkat i v přírodě, kde je vypouštěn. K nám byl dovezen začátkem 19. století. Stejně jako bažant obecný, byl bažant královský dovezen z Asie...

Veterinární poradna: Výživa ptáků

Autor: MVDr. Jana Jirsová – Zábřeh na Moravě

Dobrý výživný stav ptáků je základním předpokladem jejich zdraví. Dříve jsme měli jen omezené množství informací o přirozené potravě exotických ptáků a všechny poznatky byly víceméně převzaty z krmení drůbeže. V současné době máme již nepřeberné množství informací o potravních nárocích různých druhů ptáků a poznatků z oblasti výživy stále přibývá. Korektní krmení je základem dobrého zdravotního stavu i úspěšné reprodukce ptáků, i když přírodní podmínky je v zajetí téměř nemožné napodobit. Většina ptáků jsou oportunní všežravci – ve volné přírodě žerou téměř vše, s čím přijdou do styku, např. zeleninu, živočišné zbytky, hlínu, minerální usazeniny apod. Výzkum v oblasti výživy ptáků je finančně náročný a je tedy úzce provázán s možným komerčním využitím. Díky oblibě ručně odchovaných mláďat se například dramaticky zlepšila nabídka dokrmovacích směsí a prohloubily se znalosti o potravních nárocích jednotlivých druhů v juvenilním věku. Následující stručný přehled základních složek ptačí potravy není ani zdaleka úplný a měl by sloužit jenom jako orientační návod pro chovatele...

Číslo 07/2017

vyšlo v červenci

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz