Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 03/2009

vyšlo v březnu 2009

Eklektové různobarví a jejich chov

Autor: MVDr. Ľubica Nečasová - Praha

Chov eklektů různobarvých v posledních letech získává opět na intenzitě. Je to způsobeno novými impulsy, jimiž jsou dovozy nových poddruhů těchto papoušků, rozšíření krmivářských možností, atd. Zjednodušeně řečeno, naši chovatelé se již nebojí eklekty chovat, neboť již zvládají technologii chovu těchto krásných a specifických papoušků. Nic méně, dostáváme do redakce e-maily, ve kterých nás žádáte ať „napíšeme“ něco o „eklekťácích“. Ale ono to není jen tak. Musí se najít někdo, kdo Vám o nich něco napíše, nebo kdo Vás pozve do chovu a ukáže Vám, jak se věci „mají“. Tento příspěvek o eklektech se skládá ze dvou částí. První tvoří článek o chovu eklektů v USA. Myslím, že je zajímavý a mnozí z Vás, kteří eklekty chováte v něm naleznete nějaký ten zlepšovák. Druhou část článku pak tvoří návštěva v chovatelském zařízení u nás. Chovatel si tak může porovnat oba pohledy na chov eklektů a vybrat si, co mu lépe vyhovuje, případně je nakombinovat dle svých možností.

Rozela pestrá rubino

Autor: Luboš Jedlinský – Záměl

Vše začalo zhruba před pěti lety při návštěvě pana Piskory z Habrové, kdy mne učaroval překrásný sameček mutace rubino. Byl velký, robustní a nádherně vybarvený, stejně jako všechny jeho odchovy papoušků a pěvců. Nedalo mi to a zakoupil jsem jej. Po krátkém čase jsem započal se sháněním samičky. Podařilo se mi sestavit velmi pěkný a mladý páreček rozel. Bohužel je to agresivní druh papouška, a proto je podmínkou úspěšného chovu a odchovu držet pár samostatně od jiných papoušků. Na výběr budky nejsou vůbec nároční, zahnízdí v téměř jakékoli. Já jim předkládám budky o následujících rozměrech: 25 x 30 cm dno, s výškou 40 cm a vletovým otvorem o průměru 7 cm. Na dno navrším asi 5 cm vrstvu suchých smrkových hoblin zbavených prachu.

Agrese - problém v chovu kakaduů

Autor: RNDr. Martin Smrček - ZOO Dvůr králové n. Labem

Kakaduové jsou majestátní papoušci pocházející z Austrálie a ostrovů jihovýchodní Asie. Jejich společným znakem je mimo jiné nápadná chocholka, kterou vztyčují při vzájemné komunikaci či vzrušení. Pera v chocholce mohou mířit jak vzad, tak i dopředu. Kakaduové jsou mezi zkušenějšími chovateli velmi oblíbeni a mnoho z nich je v domácnostech jako domácí mazlíčci A to přesto, že dovozy jsou silně omezeny a zájemci jsou odkázáni převážně na nepříliš početné odchovy v zajetí. Na první pohled působí kakaduové přátelským a milým dojmem, jsou velmi komunikativní a rozhodně se zdají být na hony vzdáleni jakékoliv agresi. Lze je dlouhodobě držet i ve společnosti jiných papoušků, vytvořené páry k sobě silně přilnou a vše je tak, jak má být. Ale to se může s příchodem doby rozmnožování změnit během jediného okamžiku. Z milujícího samce se stane neurvalý agresor, který je schopen v krátké době svou partnerku těžce zranit nebo usmrtit.

Agapornis šedohlavý – problematická perla Madagaskaru

Autor: Magdalena Závodská, Ladislav Žoha - Sázava

Tento nejmenší chovaný zástupce afrického rodu Agapornis byl popsán roku 1778 Johannem Friedrichem Gmelinem jako jediný zástupce zmíněného rodu, který se nevyskytuje na africké pevnině. Agapornis šedohlavý, mezi českými chovateli nazýván podle latinského druhového jména cana, obývá jeden z největších ostrovů světa Madagaskar, konkrétně pobřežní oblasti, centrální náhorní plošině se vyhýbá. Člověkem byl vysazen i na okolní ostrovy a souostroví a dokonce do jihoafrické provincie Natal, přesto zůstává typickým představitelem madagaskarské ornitofauny. Uvedené oblasti tito ptáci obsadili ve dvou poddruzích, větší poddruh ablectanea byl popsán až r.1918 Bangsem z jihozápadní části ostrova. Na rozdíl od nominální formy je tato nejen větší, ale i zelená barva má modravý, nikoli žlutý nádech, rovněž šedá barva hlavy a prsou má fialový odstín. Agapornis šedohlavý je také jediným druhem svého rodu, který nemá na svém opeření alespoň kousek červené barvy. Někteří systematikové ho představují jako jakýsi přechod od vlastních agapornisů k rodu netopýřích papoušíků rodu Loriculus.

Seminář: Nové metody v chovu vybraných druhů ptáků

Autor: RNDr. Martin Smrček - ZOO Dvůr králové n. Labem

Chov ptáků má u nás vysokou úroveň i tradici. Zkušení pracovníci zoologických zahrad stejně jako soukromí chovatelé dosahují mimořádných chovatelských výsledků, které nás řadí ke světové špičce. Ovšem ani to nemusí stačit k záchraně většiny ptačích druhů v našich chovech. Podle odborníků je – vzhledem k zákazu či omezení dovozů – téměř jisté, že pokud se situace nezmění, zástupci většiny ptačích řádů z chovu během několika let zcela zmizí, u pěvců má naději asi 10 % a u papoušků asi 25 % nyní chovaných druhů. Jednou z cest, jak oddálit tuto alarmující situaci, je vzájemná komunikace mezi zoologickými zahradami a soukromými chovateli, vzájemné předávání informací a výměna chovného materiálu. A právě to bylo jedním z hlavních cílů semináře, který uspořádala ZOO Dvůr Králové ve dnech 16. – 17. ledna 2009. Účastnící semináře byli ubytováni v Hotelu Safari přímo v areálu zoo a po celou dobu pobytu měli volný vstup do objektu. Kapacita přednáškového sálu byla po oba dny plně využita – 60 účastníků semináře absolvovalo maratón 24 přednášek.

57. Světový šampionát ptactva C.O.M. – Piacenza

Autor: Ing. Josef Nožička - Uherské Hradiště

Letošní 57. světový šampionát ptactva se konal v italském městě Piacenza. Toto menší město v kraji Emilia-Romagna není příliš navštěvováno turisty, protože nemá mnoho památek. Za prohlédnutí stojí pouze hlavní náměstí Piazza dei Cavalli, kde se nachází např. gotický palác Palazzo de Comune. Letos nás s CK Primaroute vyrazila menší skupinka nadšenců z celé střední Evropy; Češi, Moraváci, Slováci, Poláci, Litevci. První den jsme se zastavili v poměrně novém ptačím parku Parco dei Pappagalli. Ten nás všechny velmi příjemně překvapil a z tohoto důvodu o něm píši do našeho časopisu samostatný článek. Výstava se konala v nádherném výstavním pavilonu Quartiere Fieristico di Piacenza – Expo. Hned za hlavním vchodem byly umístěny stánky jednotlivých členských států C.O.M. My jsme měli jako již tradičně společný stánek se Slovenskem. Logo a vlajku poskytl Český svaz chovatelů, o další výzdobu se postaral časopis Nová EXOTA.

O barvách kanárů (1)

Autor: Petr Podpěra – Praha

Kanár je nejdéle šlechtěným ptákem v péči člověka, u kterého můžeme sledovat vývoj snah chovatelů. Zřejmě teprve u kanára došlo shodou okolností k tomu, že tyto ptáky začal člověk odchovávat v klecích. Ačkoliv třeba takové alexandry malé drželi lidé doma prokazatelně již ve starém Římě, ani se je nepokusili v klecích odchovat. K tomu došlo až u kanárů. Je pozoruhodné, že to podstatné, proč k tomu došlo, byl zákaz! Zákaz vývozu samiček kanárů, aby tak byl ochráněn monopol Španělska na obchod s těmito ptáky. Ačkoliv tento zákaz byl dokonce podtržen trestem ztráty hrdla, byl nakonec prolomen a kanáři se stali nejpočetněji drženými ptáky v klecích. Zpočátku šlo jen o zpěv těchto ptáků a kanáři byli šlechtěni tak, aby jejich zpěv byl co nejdokonalejší. K vrcholu obliby zpěvných kanárů došlo tak někdy na přelomu 19. a 20. století, tedy asi před sto lety. První světová válka velmi zdecimovala evropské chovy jak kanárů, tak třeba i andulek. Největší ránu zpěvným kanárům ovšem přineslo rádio, rozhlas. Jakmile se tento vynález masově rozšířil, mnoho lidí jím nahradilo zpěvného ptáka, který do té doby oživoval domácnost.

Papežík indigový

Autor: Ing.Richard Svoboda – Česká LípaIng.Richard Svoboda – Česká Lípa

Doporučuje se chov samotného páru v kleci o minimální velikosti délka:1 x 0,5 x 0,6 m (délka, hloubka, výška). Ve větší kleci a voliéře je možné chovat papežíky indigové i s jinými druhy ptáků kromě zástupců rodu Passerina. V zajetí již byl odchován mnohokrát, odchov však není snadný a běžný. Jedním z důvodů je nepoměr mezi počtem samečků a samiček, kterých je nepoměrně méně nejen v odchovu, ale v minulosti i u importovaných ptáků. V minulosti byla často nenápadně zbarvená samička nesprávně určena. Dalším problémem bývá neznalost správného krmení v době odchovu. V přírodě jsou mláďata krmena pouze živým hmyzem. Jinak není větším problémem přimět chovný pár ke hnízdění. Podle mého názoru není dnes problémem ani zajištění vhodného krmení. Miskovité hnízdo je postaveno nízko nad zemí v křoví, někdy přímo na zemi. Rádi využívají ke stavbě kanáří hnízda či různé umělé nebo přírodní podpory pro stavbu hnízd.

Amarant škraboškový

Autor: Josef Piskora – Rychnov n. Kněžnou

V dnešním článku představuji chovatelské veřejnosti velmi milého ptáčka, který je znám pod názvem amarant škraboškový. Nebudu popisovat místo jeho výskytu, zeměpisné formy ani biotop, v němž se nachází. Taktéž se nebudu zabývat jeho zbarvením. Každý zájemce toto najde v literatuře. Fotografie řeknou více. Amarant škraboškový není v našich chovech rozšířeným astrildem. Mám rovněž informace, že se nechová ve větším zastoupení ani v jiných chovatelsky vyspělých zemích, jako je např. SRN, Holandsko atd. Během jedné chovné sezony se mi v různých časových odstupech podařilo sestavit čtyři páry těchto ptáků. Hned při prvním pozorování při uvykání ptáčků jsem poznal, že milují v chovatelském zařízení vyšší teplotu. Dobře se cítili při teplotě 24 stupňů. Měli docela velkou chuť k jídlu, a tak jsem jim dopřál.

Něco o bažantu měděném

Autor: Vojtěch Pekárek – Bílé Poličany

Já chovám poddruh ijimae a scintilans. O těchto bažantech se traduje, že kohouti jsou v době toku ke slípkám velmi agresivní a usmrcují je. Já sám toto z vlastní zkušenosti nemohu potvrdit. Za několik let, kdy je chovám, se mi ještě nestalo, že by některý kohout slepici potrhal nebo snad zabil, a to ve svém chovu mám kohouty tři. Bažanty chovám ve voliérách po páru nebo 1,2, přičemž jejich velikost činí 2 x 4 metry. Roku 2003 jsem zakoupil po páru od ijimae a scintilans a umístil je do voliér na pískový podklad. Ke krmení dostávali různé druhy obilí, jablka a strouhanou řepu. Zimu oba dva páry přežily v pořádku a s příchodem teplejšího počasí začali jít kohouti do toku. Tok probíhá tím způsobem, že se kohoutovi nalijí ouška a pomalými krůčky s povislými křídly obchází slepici. Hlasově se tento pták projevuje tak, že když vyrazí za samičkou, slabě píská, jinak se nijak zvlášť v tomto směru neprojevuje. Slepice poddruhu scintilans začala snášet 21.4. a poddruhu ijimae asi o týden později.

Veterinární poradna: Ptačí smysly (2)

Autor: Robin Roscoe, DVM, Dipl. ABVP – USA

Sluch je pro různé druhy ptáků různě důležitý. Napomáhá například sovám na lovu, pěvci potřebují dobrý sluch k imitovaní nápěvů a ke komunikaci. Ucho má tři části. Zevní zvukovod zachycuje a vede zvukové vlny do středního ucha. Většinou je kryté specializovaným peřím, které sníží šum proudu vzduchu při letu, díky čemuž je pták schopen zachytit i zvuky, které by jinak přes vítr neslyšel. Pírka za uchem mohou imitovat ušní boltec a zvýšit tak schopnost zachytit zvuky. Sovy mají dokonce místo boltce kožní řasu s řadou per, která opět výrazně zvyšuje množství zachycených zvukových vln. Střední ucho je dutina vyplněná vzduchem se třemi drobnými kůstkami. Násobí zachycené zvukové vlny a šíří je dál do vnitřního ucha přes speciální membránu. Tato membrána je opět největší u sov. Vnitřní ucho je vyplněné tekutinou a je v něm i statokinetický aparát. Mechanické vibrace jsou ze vzduchu přenášeny do tekutiny vnitřního ucha, kde je zachycují cilie (velmi tenká vlákna) receptorových buněk a odtud jsou dále přenášeny informace do mozku.

Číslo 05/2017

vyšlo v květnu

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz