Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 01/2009

vyšlo v lednu 2009

Korela chocholatá a její chov

Autor: Jiří Pokorný – Liberec

Korela chocholatá je nejmenším představitelem kakaduovitých, mezi které byla podle posledních výzkumů zařazena. A pokud se bavíme o jejích „NEJ“, je z této skupiny ptáků také nejvíce chována v lidské péči. Je to elegantní štíhlý papoušek, obzvláště vhodný pro začínající chovatele. Při „průměrné“ péči a dobrém krmivu nám po řadu let poskytne mnoho radosti. Pokud jde o chovatelské zařízení, můžeme se v chovu korel setkat s řadou alternativ. Někteří chovatelé je úspěšně chovají a odchovávají v „kubíkových“ klecích, jiní ještě v menších. Já osobně preferuji voliéry minimálně 2 metry dlouhé, 2 m vysoké a 0,8 m široké. V takovýchto voliérách je chovám po páru spolu s čínskými křepelkami a drobnými exoty (kanáři, zebřičky, chůvičky). Voliéry jsou stavěny jako celoroční s tím, že od listopadu je zakrývám silným prošívaným igelitem.

Mimořádný odchov papoušků královských

Autor: Magdalena Závodská & Ladislav Žoha – KPEP

Papoušek královský – patří mezi nejkrásnější australské papoušky. Sice bývá řazen mezi papoušky ploskoocasé, podle některých autorů ale právě tímto rodem začíná jakýsi přechod od této skupiny ke skupině loriů a dalších pacifických papoušků. Jejich rod je rozšířen od východní Austrálie – zde se vyskytuje právě papoušek královský – přes Novou Guineu – další druh rodu papoušek karmínový (Alisterus chloropterus) – až po Moluky, Suluské ostrovy a Papuánské ostrovy – poslední druh rodu papoušek ambonský (Alisterus amboinensis). Tento druh papouška je typicky lesní pták, obývá tropické pralesy, háje, husté křoviny lemující vodní toky, volné krajině se papoušci vyhýbají. Ptáci byli zaznamenáni i v nadmořských výškách okolo 1600 m n.m., kde noční teploty v některých ročních obdobích klesají pod nulu. Odtud asi pramení jejich odolnost vůči evropským zimám, samozřejmě podpořená generacemi domestikace ve voliérách chovatelů.

Lori žlutohřbetý

Autor: Luboš Jedlinský – Záměl

Je to papoušek pocházející z ostrovů Halmahera, Weda, batjan, Obi, Moluky a Morotai. Tento lori je robustnějšího a většího vzrůstu než většina loriů, dorůstá velikosti kolem 32 cm, má tři zeměpisné formy: žlutohřbetý halmaherský, lesklý a morotainský, tyto subspecie se od sebe liší velikostí a tvarem jejich žlutavé skvrny na zádech. V přírodě je nominátní forma hojným ptákem, který se mimo hnízdní období zdržuje v menších hejnech. Jakmile začne doba rozmnožování, jednotlivé páry se odtrhnou od hejna a začnou si hledat vhodnou hnízdní dutinu. Samotné hnízdění probíhá v přírodě od května do října. Tito loriové patří mezi mé oblíbence díky své majestátnosti, jsou velcí a mohutní a jejich barvy jsou opravdu zajímavé a krásné. Nevýhodou je však jejich nesnesitelný a hlasitý křik, při kterém zaléhají uši. Pravdou však je, že nekřičí stále, ale zařvou si párkrát za den nebo při vyrušení. Držím je v kombinované voliéře a ven je občas pouštím i za slunečného zimního počasí, i když jen na malou chvíli, ptáci si alespoň protáhnou dostatečně křídla a poté se sami vracejí do temperované vnitřní části zařízení.

Několik slov k chovu kanind

Autor: Hans Jürgen Geil – SRN

Nyní, poněvadž moje oba „nové“ páry arů kaninda se staly chovuschopnými (moje hlavní zásada – do chovu jsou přijímáni pouze mladí ptáci“) jsem objevil opět dosud nepoznané. Už častěji jsem měl takový klíčový prožitek. Tak mě ohromili kdysi vazové malí (Coracopsis nigra), neboť vyseděli své mladé už za 14 dní (Geil, 1993). A předcházející tok a páření jsou u tohoto druhu také neobvyklé a velmi vzrušující. Ary kanindy mi nyní připomínají tanečníky. Pohybují se elegantně na větvích, všechno probíhá synchronně a já se ptám, jak se „domlouvají“, že jdou jednou nalevo, příště ale opět jiným směrem. Nezpozoroval jsem ještě žádný chybný krok. Vždy synchronně probíhající kroky, looping okolo větve a koupání (partneři obličej k obličeji, jeden nahoře a druhý dole) jsou rovněž v repertoáru. Dalším pro mne dosud neznámým chováním kanind je zdánlivé krmení, při němž není žádné krmení předáváno.

Typ z Loro Parque

Autor: Dr. M. Reinschmidt - Loro Parque

Při správném chovu papoušků je jednou z nejdůležitějších věcí umět papouška správně zaměstnat. Co dělá papouška papouškem, je jeho zahnutý zobák. Ten se mu hodí jak při přidržování různých předmětů, tak k jejich okusování. Od přírody je většina papoušků vybavena více či méně silným pudem hlodání a člověk by s touto dispozicí měl při chovu počítat. U nás v Loro Parque jsme přišli s velmi jednoduchým řešením. Vezme se kus dřeva (špalku), které může být, respektive by mělo být, skrz naskrz trouchnivé, a s pomocí dlouhých hřebíků nebo šroubů se na něj připevní 50 až 100 cm dlouhý kovový řetěz, který se zavěsí do voliéry. Dosáhneme toho, že dřevo je visuté a ze všech stran přístupné. Obyvatelé voliér začali nový předmět velmi rychle využívat jako pohyblivý posed. Ptáci si takto mohou cvičit i pohybovou koordinaci. Pokud je dřevo dostatečně zetlelé, papoušci jej začnou hned od začátku ohlodávat. Když dosednou, začne se s nimi dřevo pohybovat ze strany na stranu, a to se papouškům velmi líbí. I ve volné přírodě rádi vyhledávají na stromech pohyblivé větve.

Senegalské proso – zkušenosti s pěstováním

Autor: Mgr. Miloš Kaplan – Veliny

Senegalské proso, vědecký název zní bér vlašský, je všeobecně známou rostlinou, která je velmi dlouho využívána pro krmení exotických ptáků. Je nepostradatelnou součástí krmné dávky zejména pro drobné exoty, ale i pro malé, střední i velké papoušky, kteří jinak drobná semena odmítají. Třeba kakaduové bílí vyberou klásek prosa a svým velkým zobákem velmi dovedně vylupují malá semínka. Používá se v suchém i klíčeném stavu, velkou pochoutkou pro ptáky jsou i klásky senegalského prosa ve stádiu mléčné zralosti. Zkrmuje se jak v klasech, tak i vymlácené, a přidává se do krmných směsí. Senegalské proso můžeme zakoupit na každé burze, ve speciálních ZOO obchodech, od soukromého pěstitele. Na rozdíl od mnoha jiných druhů krmiva si toto proso můžeme vypěstovat i doma v poměrně velkém množství i kvalitě, máme-li k dispozici alespoň menší záhon. Můj příspěvek shrnuje mé dlouholeté zkušenosti s pěstováním této rostliny.

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dr. M. Reinschmidt - Loro Parque

Výsledkem letošního dvoudenního zasedání vědecké rady Loro Parque Fundación (LPF) bylo schválení celkového rozpočtu pro rok 2009 ve výši 840.000 EUR na projekty záchrany papoušků – nutno podotknout, že se jedná o nejvyšší částku v historii. Tímto LPF zůstává přední institucí, která se věnuje ohroženým druhům papoušků. Bezpočet příkladů, kdy se díky financím ze záchranných projektů podařilo obnovit populace ptáků ve volné přírodě, dává politice LPF za pravdu a utvrzuje všechny, kteří na projektech participují, že jejich práce má smysl. V posledních letech se takto podařilo utužit populace papouška žlutouchého (Ognorhynchus leari), ary Learova (Anodorhynchus leari) a kakadu filipínského (Cacatua haematuropygia). V této chvíli ovšem na světě existuje spousta dalších míst, která je třeba ochránit. Vědecká rada LPF si tedy klade za cíl vyčlenit peníze tak, aby byly co nejúčelněji využity a zabránily tak dalšímu vyhynutí papouščích druhů.

Okénko z cest - Bogoria, nový domov plameňáků

Autor: MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Nakuru, čtvrté největší město Keni (163 000 obyvatel), leží na západě země, necelých 100 km východně od Viktoriina jezera. Na místní poměry je to velmi poklidné, příjemné místo, odkud lze podniknout cesty do dvou okolních rezervací. Na jih od města se na 180 km² rozprostírá jezerní rezervace Lake Nakuru, na sever pak národní park Lake Bogoria. V těchto dvou lokalitách žijí dvě třetiny z celosvětové populace plameňáků malých. Přesto, že jsou obě rezervace od sebe vzdáleny jen pár desítek kilometrů, liší se až neuvěřitelným způsobem. Lake Nukuru je společně s Amboseli druhým nejnavštěvovanějším parkem v Keni (první je Masai Mara). V centru rezervace se rozprostírá slané jezero Nakuru, které je domovem „neskutečného“ množství mnoha druhů vodních ptáků. Dnes a denně je možné na něm pozorovat tisíce plameňáků, pelikánů, ibisů, kolpíků, čápů, nesytů a mnoho dalších.

Exotika 2008

Autor: Petr Bednář – Přelouč

Ve dnech 14. – 16.11. 2008 se na výstavišti v Lysé nad Labem konala výstava ptáků chovaných našimi chovateli. Byla rozdělena do tří pavilonů. V přízemí se nacházela expozice Klubu chovatelů bažantů, vodního ptactva a holoubků. Chovatelé zde představili druhy hrabavé a vodní drůbeže, zrovna tak i holoubky, které chovají. Mohli jsme zde vidět vedle řady druhů bažantů v přírodních barvách i barevné mutace bažanta obecného, koroptve fokienské, frankolíny Erkelovy a další kury. Uprostřed haly jsme mohli vidět na dvě desítky druhů kachnovitých ptáků od černých a černokrkých labutí přes bernešky a husy sněžné po hoholy, husičky a kachny. U vchodu pak se návštěvníci mohli seznámit s rozdíly mezi vejci různých ptačích druhů. V rozích byly umístěny voliéry s jeřáby královskými a panenskými a plameňáky růžovými. Druhý sál zpestřily voliéry papoušků, astrildovitých pěvců a jiných ptáků. Arové, kakaduové, amazoňani a amazonci byli umístěni v nových voliérkách, které byly ze tří stran prosklené a osvětlené.

Jihočeši bodují

Autor: Zdeněk Krlín – Hrdějovice

Vážení čtenáři, nelekejte se nadpisu. Nepůjde o žádné zpravodajství ze sportovního klání, ale o konkrétní chovatelskou akci. Přesně tak, jak se to od tohoto časopisu očekává. Těm sečtělejším, kteří sledují i Faunu, se omlouvám, že píši o stejné věci dvakrát. Zde sice s větším odstupem (chcete-li zpožděním), zato však v trochu jiném stylu. Po zjištění, že akce, která není patřičně medializovaná, jako by vůbec nebyla, si dovoluji tuto situaci trochu napravit. Řeč je o VIII. velké propagační výstavě okrasného ptactva, která se letos konala 18. a 19. října v Plané u Českých Budějovic. Přesto, že se oficiálně nejednalo o žádnou chovatelsky významnou akci (pouze místní propagační), domnívám se, že svým rozsahem a provedením může směle konkurovat jiným celostátně uznávaným výstavám včetně speciálek, a dokonce si troufnu tvrdit, že je v některých ohledech i předčí.

X. výstava postavových kanárů ve městě Laziska Gorne 2008

Autor: Otakar Hudec – Brno

V sobotu 11. října jsem se spolu s několika chovateli postavových kanárů vydal na cestu do nedalekého Polska na mistrovství, které se konalo v Laziska Gorne. Klidnou jízdou jsme dorazili kolem půl deváté. Výstava byla v městském domě kultury. V prostorném předsálí se nacházela jedna velká firma s krmivy a veškerým sortimentem pro chovatele. Krmiva byla prodávána jak polské provenience, tak i zahraniční, hlavně belgická. Co nás však nejvíc potěšilo, byly ceny – nižší, než je tomu u nás. V prostorném předsálí bylo instalováno několik stolů a lavic, kde probíhala burza. Při prohlížení chovatelských potřeb si nás všiml ředitel pan Wieslaw Rozynek, který nezištně přinesl úhlednou kabelku pro každého z nás. Zeptal se, zdali nechceme ještě před otevřením výstavy navštívit výstavní prostory a v klidu si prohlédnout vystavené exponáty. Všichni jsme nadšeně souhlasili. Požádali jsme pana ředitele o možnost zakoupení vstupenek a programu. Jaké však bylo naše překvapení, když tento pán konstatoval, že vše je již vyřízeno.

Varianty lizardů

Autor: Lubomír Veselý - Olomouc

Myslel jsem, že jsem toho už o lizardech napsal více, než je zdrávo, a že již otravuji ty chovatele, kteří chovají jiná plemena kanárů nebo jiné druhy ptáků. Leč je pravdou, že stále mají naši chovatelé problém s určením, jaké lizardy vlastně mají ve svém chovu a jak se nazývají. Mám - li začít klasickými lizardy, je potřeba se vrátit do viktoriánské Anglie , kdy jejich pojmenování vzniklo. Tak jak to tedy vlastně s lizardy je: klasický lizard je zlatý a stříbrný. Tito dva zástupci jsou známí více než 300 let, jejich název však původně nebyl stejný jako dnes, ale byli nazýváni pomoučenými kanáry (mearly canary) a pod tímto názvem přicestovali do Anglie s francouzskými kupci z Francie, země svého původu, kde byli chováni jako velmi oblíbení klecoví zpěváci. Po zdomácnění na ostrovech začal jejich chov v Anglii, kde také dostali název lizard pro svou typickou kresbu na zádech, která se nápadně podobá kresbě naší ještěrky obecné. Dalo by se říci, že dnešní lizardi jsou oproti historickým lizardům v exteriéru téměř nezměnění až na čepičku (cap), která zaznamenala jisté změny, tyto změny nebyly však zásadní. Změnil se částečně jen její tvar, který u moderního lizarda nezasahuje tak daleko do týla daného jedince, velmi zjednodušeně lze tedy říci, že se čepička zmenšila. Patrně i kresba na prsou a zádech se oproti historickým lizardům zdokonalila.

Přepeřování kanárků

Autor: Jacek Wężykowski – Łódź (PL)

...Zajímavostí je, že první přepeření mladých kanárků se kryje s dobou velkého přepeřování, ale u mladých probíhá tak, že jim zůstávají pera na křídlech a ocasu. Mladí kanárci po přepeření se stávají podobnými svým rodičům a od jiných dospělých kanárků je rozlišíme pouze podle vzhledu křídleních krovek. Prokázalo se také, že kanárci ze zimního hnízdění a raně jarního začínají přepeřování dříve a přepeřují se rychleji než ptáci pocházející z hnízdění pozdně jarního a letního. Nejlepší je, když na čas přepeřování může pták zůstat na tomtéž místě, kde proces začal. Probíhá bez problémů a zhruba po šesti týdnech pták získá nový háv. Čas přepeřování je obdobím, kdy má pták větší spotřebu potravy. Denní dávky by měly být větší o jednu třetinu ve srovnání s dosavadními. V tomto období zvlášť dbejme na dostatek aminokyselin, protože tyto jsou stavebninou pro všechny bílkoviny a jsou neobyčejně důležité pro kvalitu per. Aminokyseliny jsou obsaženy v semenech ve stavu mléčné zralosti, klíčcích zrní, ptačinci, špenátu, pampelišce a nati mrkve...

Papežík zelenohřbetý

Autor: Ing. Richard Svoboda – Česká Lípa

Passerina ciris měří 13 – 14 cm, má kuželový zobák. Samec má (indigo) modrou barvu hlavy a červené očnice. Spodní část těla a kostřec jsou temně červené. Křídla a ocas jsou tmavě zelené až černé a záda jsou výrazně až tmavě zelená. V zajetí a při nedostatku hmyzu v potravě se mění červená barva v pomerančově oranžovou až žlutou. Samička je žlutozelená s tmavšími křídly a ocasem. Mladí samci jsou podobni samičce. Po druhém pelichání se začne objevovat modrá barva na hlavě a červené „záplaty“ na hrudi, což poté přechází do plného vybarvení dospělce, které může přijít až ve dvou letech stáří. Pro určení pohlaví u nedospělých jedinců chovatelé vytrhávají pírka na hrudi. U samců se poté objevují červená pírka. Vyrostou-li nová pírka zelená, půjde nejspíš o samičku, i když 100% jistotu budeme mít až po druhém pelichání. Často se tedy stává, že chovatel koupí mladý pár, ze kterého se ve druhém roce vyklubou dva samci. V horším případě se mladí ptáci začnou napadat, bojovat a v případě, že je neoddělíme, se mohou navzájem zabít.

Chovy zoborožců v zoo ČR včera a dnes

Autor: Václav Štraub – ZOO Zlín

Zoborožci jsou zástupci ptačí říše, které si zoologické zahrady rády vybírají do svých kolekcí. Důvodů je hned několik, a to netradiční vzhled, vysoká inteligence a v neposlední řadě zajímavý způsob hnízdění, kdy se samice ve spolupráci se samcem zazdí v dutině stromu, kde zanechá úzký otvor, kterým ji samec krmí, a samice z něj odstraňuje trus svůj a později i mláďat. Úzká škvíra jištěná zobákem samice navíc zamezuje vniknutí predátorů do hnízda. Zvláštností je také to, že samice během hnízdění kompletně přepeří, peří se tak současně stává měkkou podestýlkou a izolantem pro vylíhnutá mláďata. Zoborožci jsou potravní oportunisté, základem jejich potravy je sladké, přezrálé ovoce, různá semena, hmyz a drobní obratlovci. Tento potravní vzorec se dodržuje i při sestavování krmných dávek v zoo, kde se jako doplněk mohou podávat granule pro plodožravé ptáky či speciální pelety přímo pro zoborožce. Obecně se uvádí, že asijské druhy zoborožců jsou převážně plodožravé, zatímco africké druhy si častěji přilepšují potravou živočišného původu. Menší druhy zoborožců (toka), kteří jsou obratnými letci, se zaměřují především na lov hmyzu. V minulosti nebyly obvyklé u zoborožců opakované odchovy, ty se začaly pravidelněji objevovat až v 90. letech, kdy se na našem trhu začalo prodávat širší spektrum tropického ovoce a v neposlední řadě granule, speciální krmné směsi a vitamínové komplexy ze západních zemí.

Veterinární poradna: Rady pro chovatele kanárů

Autor: MVDr. Ľubica Nečasová – Praha

Číslo 07/2017

vyšlo v červenci

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz