Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 01/2006

vyšlo v lednu 2006

Papoušek nádherný ve své domovině

Autor: Jiří Poláček – Brisbane, Austrálie

Vznešenost a půvab – to jsou hlavní rysy, kterých si všimnete při prvním pohledu na skupinu australských papoušků rodu Polytelis. I první ornitologové, kteří je spatřili, byli vzhledem těchto papoušků uchváceni. Pro jejich rodové jméno použili výraz pocházející z řečtiny, který znamená v překladu „extravagantní“ a odkazuje na zářivé zbarvení jejich peří. Anglická jména Superb Parrot (papoušek nádherný; Polytelis swainsonii), Regent Parrot (papoušek kouřový; Polytelis anthopeplus) a Princess Parrot (papoušek Alexandřin; Polytelis alexandrae) vystihují dokonale vznešený, téměř majestátní vzhled těchto výjimečných ptáků. Není proto s podivem, že mezi chovateli byl o ně velký zájem od samotného jejich objevení.

Papoušek nádherný a jeho mutace

Autor: Emil Antonín - Darmstadt, SRN

Skořicová mutace je doposud vzácná, a to i přesto, že se u ní jedná o formu dědičnosti vázanou na pohlaví. V Evropě byl v roce 2005 zaznamenán odchov pouze u několika chovatelů. Předpokládá se, že nárůst počtu odchovaných papoušků nádherných zbarvených skořicově bude narůstat. Při mutaci vázané na pohlaví stačí pouze spojení skořicový sameček s normálně zbarvenou samičkou, aby byl docílen již v první generaci odchov skořicově zbarveného ptáka, kterým bude samička. U tzv. pravděpodobně štěpitelných samečků z tohoto spojení bude již polovina také štěpitelná.

Bělohlavé korely a jejich chov

Autor: Mgr. Gerard Budzaj – Tomaszów Lubelski, Polsko

Albino korely mají čistě bílé opeření bez jakýchkoliv barevných dodatků. Oči mají červené, nohy růžové, zobák a prsty bělavé. Tato korela je genetickou kombinací dvou mutací: lutino (mutace vázaná na pohlaví) a recesivní bělohlavé (bělohlavá mutace u korel je identická s modrými mutacemi jiných papoušků). Gen „odpovídající“ za mutaci lutino působí to, že tvorba melaninů (tmavého barviva) je zablokována, čili barviva mající na svědomí šeď, hnědou a čerň. Zůstávají tudíž pouze psittaciny, tj. žlutá a červená barviva. Korela lutino je tedy žlutá s oranžovými lícními skvrnami a červenýma očima.

Pyrura modravý

Autor: Ing. Josef Nožička - Uherské Hradiště

Systematika tohoto druhu je velmi neujasněná a po revizi pyrury modročelého zůstává pro ornitology jedním z největším oříšků rodu Pyrrhura. Jeho rozlišení od pyrury perlového (Pyrrhura perlata) bylo skutečně neoddiskutovatelné. Rozdíly mezi těmito druhy jsou velmi výrazné. Poddruh anerythra je poměrně snadno rozpoznatelný. Zůstala ale nezodpovězená otázka zbývajících dvou poddruhů (lepida a coerulescens) tohoto nového druhu. Prozkoumal jsem obrovské množství literatury, nafotografoval jsem množství ptáků na výstavách, burzách, v ptačích parcích, zoologických zahradách i u jednotlivých chovatelů. Pouze přístup do depozitářů je pro mne uzavřen (doufám, že jen prozatím). Výsledek ale rozhodně není jednoznačný a přesvědčivý.

Amazoňan portorický

Autor: Mgr. Jan Sojka - Horka n. Moravou

Při příjezdu Španělů v roce 1493 na Portoriko žil amazoňan portorický ve všech velkých oblastech tohoto ostrova a na přilehlých menších ostrovech Culebra, Mona, Vieques a pravděpodobně i na Panenských ostrovech. Papoušci obývali osm největších pralesů, které pokrývaly Portoriko, a částečně byli rozptýleni i na malých písčitých nebo bažinatých místech poblíž pobřeží. Papoušci hnízdili v dutinách velkých stromů, jakých bylo v pralese bezpočet. Úrodné a vlhké pralesy v pobřežních nížinách a zalesněná horská údolí skýtaly veškeré plody a semena, která mohla nasytit hladovou papouščí populaci. Portorické pralesy na konci 15. století patrně živily populaci papoušků čítající 100 000 až 1 000 000 kusů.

Faktor tmavnutí u agapornisů

Autor: Milan Vašíček - Lipník n. Bečvou

Před několika lety jsem úspěšně odchovával agapornise s tmavnoucím faktorem. Místní a okolní chovatelé tyto mutace ve svých chovech ještě neměly a tak byl o ně neobvyklý zájem. (Není nutné dodávat, že bez jejich přítomnosti se neodchová ani další mutace – fialová). Chovatelé doplňovali své chovy (u agapornisů Fischerova a škraboškového) především o mutace s dvojitým faktorem tmavnutí, tj. o šedé a olivové mutace, protože exempláře s jednoduchým faktorem tmavnutí si můžeme velice snadno odchovat, vlastníme-li ptáky bez faktoru tmavnutí a se dvěma faktory tmavnutí.

Nerozluční přátelé

Autor: JaKo - Praha

Jednou jsem se vydala na návštěvu k chovateli, abych „okoukla“ svého možného papouška. A jak už to tak bývá, rozhodla jsem se, že bez papouška domů neodejdu. Bohužel v danou chvíli chovatel žádného „volného“ papouška neměl, až na malou korelu, která obývala inkubátor společně s žaky. Rodiče se o ni přestali starat, a tak ji chovatel přidal k dokrmovaným žakům. Od první chvíle, kdy jsem si vzala korelu z inkubátoru na ruku, bylo jasné, že patříme k sobě. Na místě jsem si vyzkoušela, jak se takový malý papoušek dokrmuje (musím přiznat, že mi to skutečně šlo) a pak už jsem jela domů, vyzbrojená dokrmovací směsí, speciálně upravenou lžičkou, instrukcemi a velikým entusiasmem.

Návštěva u chovatele - Werner Schiller, Lippstadt

Autor: Milan Habrcetl - Kladno

Díky služební cestě na školení do Frankfurtu jsem měl možnost navštívit pana Wernera Schillera z Lippstadtu, který si na mě udělal čas a pozval mě na prohlídku svého chovu. Tento chovatel v posledních letech vystavuje nádherné andulky, a tak jsem byl zvědav, co mě čeká v jeho odchovně. Návštěva byla pro mne důležitá i z hlediska možného nákupu, neboť stejně jako můj chov i chov pana Schillera je založen na andulkách Jo Mannese z Freiburgu. Po příjezdu z Frankfurtu do Lippstadtu jsem pln očekávání vstupoval cca ve 13 hodin do odchovny pana Schillera. Přítomna byla i jeho dcera, která v případě, že moje němčina nestačila, hbitě tlumočila do angličtiny.

Chovatelé barevných a postavových kanárů na EXOTĚ Olomouc 2005

Autor: Miroslav Jakabovič - Bruntál

Předem chci uvést, že chovatelé barevných a postavových kanárů v ČR se specializují a sdružují v klubech. V ČR jsou dva kluby, a to: KCHBPK K – 1 Brno a KCHBPK K – 2 Ostrava. Úkolem klubů je zvyšovat úroveň kvality chovů, udávat směr, kterým se mají chovatelé barevných a postavových kanárů ubírat, a zúčastňovat se klubových a mezinárodních výstav. Jednou z takových mezinárodních výstav je také EXOTA Olomouc, která se koná každý druhý rok na výstavišti Flora Olomouc. Rok 2005 byl rokem pořádání této prestižní a velké mezinárodní výstav.

Chováme farebné kanáriky (1)

Autor: Mgr. Michal Vojník - Michalovce

O FK som sa počas svojej takmer tridsať ročnej chovateľskej praxe dočítal veľa, kde sa jednotliví autori v nich líšili svojimi poznatkami, ale v jednom boli vždy zajedno, že začiatky chovu kanárikov spadajú do 15. storočia a že prvou krajinou, kde sa začalo s chovom kanárikov bolo Španielsko, kde kanáriky prenikali z ich domoviny – z Kanárskych ostrovoch. Prvými ich chovateľmi sa stali španielski mnísi, ktorí ich chovali za múrmi kláštorov, kde sa kanáriky najskôr dostali. Neskôr si tak Španielsko v chove kanárikov vybudovalo monopol, ktorý trval takmer 100 rokov. Odtiaľ sa neskôr rôznymi cestami (darom, nelegálnym i legálnym obchodom a inak) dostali do Anglicka, Francúzska, odtiaľ cez Tirolsko do Nemecka – Harzu a Viedne. Neskôr do Prahy a Bratislavy.

Timálie čínská – mýtus a skutečnost

Autor: Miroslav Honéger - Liberec

Téměř každý chovatel tyto ptáky zná nebo o nich četl či slyšel. Jejich krásný a vytrvalý zpěv je pověstný a každého milovníka ptactva si určitě získá. Ani jejich zbarvení nezůstává pozadu za zpěvem. Základní barva je olivově zelená v kombinaci se žlutou a hnědou, to vše je v době hnízdění doplněno krásným červeným zobáčkem. Nebudu zde tyto krásné skvosty podrobně popisovat, jejich fotografie názorně vystihují vše. Zmíním se jen o rozdílu pohlaví. Samozřejmě nejjistější rozpoznávací znak je zpěv samečka. Je podobný zpěvu kosa a dosti hlasitě přednášený.

OLIVÁČCI rodu Nesocharis

Autor: Petr Podpěra - Praha

Ptáky řadíme v současné době bez jakýchkoliv pochyb do čeledi astrildovitých – Estrildidae, kterou v roce 1850 ustanovil Bonaparte. Nejsou to ptáci u nás příliš známí. Dr. J. Karásek je ve své knize ještě neuvádí. Zřejmě prvním autorem, který se o těchto ptácích v české odborné literatuře vůbec zmiňuje, je Rudolf Vít. Jeho kniha vyšla někdy začátkem sedmdesátých let minulého století a vydal ji Čs. svaz chovatelů drobného zvířectva. Nebyla volně na trhu, byla určena jen pro vnitřní potřebu svazu chovatelů. Je to vlastně svým způsobem rarita, protože vydat v té době knihu, a to dokonce knihu mimo okruh povolených státních nakladatelství, bylo neobyčejné umění a píle, ale také odvaha, protože kdejaký rudě osvícený trumpeta mohl způsobit autorům pěkné potíže.

Jeřábi - biologie a chov (5)

Autor: RNDr. František Hanák - MOS Přerov

Jeřáb australský (Grus rubicunda) je zatím relativně hojný. Jeho stav v přírodě se odhaduje až na 100 tis. jedinců. Na severu Austrálie hnízdí od února do května, na jihu od července do listopadu. Hnízda si staví v močálech na ostrůvcích a na kupách vodních rostlin. Jsou to masivní stavby o průměru až 1,5 m. Snůška činí 2 vejce o průměrných rozměrech 92,0 x 60,5 mm a hmotnosti skořápky 19,5 g. Inkubace trvá 28 až 31 dní. Sedí a o mláďata pečují oba rodiče. Mláďata jsou vzletná kolem 100. dne života a pohlavně dospívají ve 3 až 5 letech. V zajetí se chová asi 30 jedinců. Podařilo se ho odchovat ve středisku ICF v Baraboo a v zoo Sydney a Melbourne (Austrálie).

Odchovy nejsou vždy jednoduché.....

Autor: Mgr. Miloš Soušek – Kožušany

Chtěl bych se s vámi podělit o zážitky (záměrně nepoužívám slovo zkušenosti) s odchovem dvou druhů cizokrajných holubů, které se mi podařilo uskutečnit v roce 2005. Mám ve svém chovu několik druhů holubů, které nejsou běžné a všeobecně rozšířené a u kterých je vítaný každý nový jedinec.Jedná se především o holuby Wonga (Leucosarcia melanoleuca) a holuby olivové (Columba arquatrix), kteří mi po neúspěšném roce 2004 odchovali po třech mláďatech.. Cesta k výsledku byla poučná především pro mě. Holuby olivové jsem pořídil v roce 2003 jako mláďata, z nichž jedno vzápětí uhynulo a druhé jsem po velké snaze a spolupráci s veterinářem sebral hrobníkovi z lopaty.

Veterinární poradna - Dilatace proventrikulu u arů Spixových

Autor: MVDr. Jana Jirsová – Zábřeh na Moravě

Dilatace žlaznatého žaludku (Proventriculus Dilatation Disease-PDD) byla poprvé popsána v roce 1970. Od té doby bylo toto onemocnění potvrzeno u více než 50 druhů papoušků. Klinické příznaky zahrnují skleslost, hubnutí (s nebo bez snížení příjmu potravy) a výskyt nestrávených semen v trusu. Klasickým histopatologickým nálezem při PDD je zánět nervové tkáně, a to především ve svalovině volete, žlaznatého žaludku a dvanácterníku. Poslední dobou je zánětlivá reakce zjišťována i v nervových buňkách centrálního nervového systému (mozek, mícha), srdce a nadledvinek. Diagnostika PDD je velmi obtížná a jedinou možností, jak toto onemocnění potvrdit (kromě pitvy a histologického vyšetření uhynulého ptáka) je biopsie volete.

Číslo 10/2017

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz